Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anan ha-nasi 751 - 840 V

Bitva mezi frakcemi se rozhořela ještě za Ananova života, a talmudisté přestali velmi záhy brát Ananovo dílo vážně; nepřikládali mu velký význam a začali jím pohrdat.
Předpokládali, že se jeho dílo, podobně jako třeba díla Severa (Serenea) či Judghana, postupně vytratí z povrchu země.
Misionáři využili nezájem, přehlížení a opovržení svých protivníků a získali na svou stranu velké množství lidí.
K úspěchu misie přispěla i velmi nízká úroveň vzdělání většiny národa, který měl pouze velmi omezené znalosti Písma Svatého a Talmudu.

Naši misionáři, kteří obcházeli města, měli hluboké znalosti jak Písma Svatého, tak i Talmudu; byli vřele přijímáni, lid s radostí a ochotně naslouchal kázání těchto svých nedávných souvěrců a nechával se kázáními unést.
Vše výše popsané se ani ne půl století po smrti Anana velmi negativně projevilo na popularitě Talmudu, který byl téměř vykořeněn ze samého srdce rabanismu.
Teprve v té chvíli se představitelé talmudistické vládnoucí třídy polekali a vzpamatovali; propásli ale vhodnou chvíli k účinné obraně a opožděná obrana již byla nad jejich síly; a ani Talmud samotný se neukázal být účinnou zbraní.

Obecně řečeno talmudisté v té době zanedbávali gramatiku včetně stavby slov; své výklady a námitky zakládali na větách či slovech vytržených z kontextu, nebrali v úvahu předcházející či následující kapitoly, věty a slova.
A s tak neúčinnými zbraněmi ale nebylo možné vést úspěšný boj se znalci jazyka a gramatiky (*).

Nepřátelé Ananova učení vidouce svojí porážku vzplanuli hněvem a vydali vůči stoupencům Anana klatbu, ta ale vyvolala pouze jejich zvýšenou misijní činnost.
Úspěch misionářů byl tak veliký, že byl možné se obávat o další existenci Talmudu.
Jen těžko si můžeme představit, co by nastalo, kdyby nevyšlo slunce na obloze talmudistického světa.

(*) Jako jeden z příkladů můžeme uvést spor o výklad slova הדר, které použil Mojžíš v ustanovení týkajícího se Šavuot; Ananité toto slovo chápali jako podstatné jméno abstraktní, jako הדר čest, sláva; zatímco talmudisté toto slovo chápali jako příčestí a první písmeno ה nepovažovali za součást kořenu slova, ale za předponu, tedy jako הדּר dlouho žijící - interpunkce tohoto slova, tj. samohlásky potvrzují pravdivost tvrzení Ananitů, protože kdyby měli pravdu talmudisté, musela by být pod prvním písmenem samohláska patach ַ a ne samohláska kamec ָ.
Na podobných změnách gramatických pravidel jsou založeny i mnohé jiné výklady obsažené v Talmudu.

Tímto sluncem byl Sa'adja al Fajjúmí.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA