Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krym, Polsko a Litva IX

Carské výnosy a jiná zákonná ustanovení týkající se karaimů:

Reskript * vydaný 18. července roku 1795 jménem knížete Zubova osvobozoval karaimy žijící v Tavridské gubernii od dvojnásobného zdanění; karaimové byli tímto reskriptem postaveni na úroveň kupců a měšťanů, získali právo vlastnit nemovitý majetek a na základě Nejvyššího Výnosu z 19. září roku 1794 jim bylo zakázáno přijímat do své komunity židy rabanity.

* Reskript je písemné rozhodnutí panovníka anebo vysokého úřadu opatřené podpisem - poznámka překladatele

http://www.sbornik2.estranky.cz/clanky/18.-carske-vynosy-a-jina-ruska-zakonna-ustanoveni-1.html

Při sčítání lidu v roce 1804 již nebyli karaimové zahrnuti do soupisu židů (rabanitů).

V roce 1827 nařídil (na základě návrhu Novorossijského a Besarabského generálního gubernátora) Imperátor Nikolaj I, aby byly ukončeny odvody karaimských branců v Tavridské gubernii.

14. července roku 1825 bylo Nejvyšším usnesením Rady ministrů rozhodnuto, že v Litvě a Volyňské gubernii budou (stejně jako na Krymu) ukončeny odvody karaimských branců.

Výnos ze dne 20. listopadu roku 1829 adresovaný Nikolajevskému a Sevastopolskému vojenskému gubernátorovi, zakazující židům trvalý pobyt ve městech Sevastopol a Nikolajev se nevztahoval na karaimy, těm bylo povoleno v Sevastopolu a Nikolajevu žít a vlastnit majetek.

http://www.sbornik2.estranky.cz/clanky/20.-carske-vynosy-a-jina-ruska-zakonna-ustanoveni-3.html

Dne 7. ledna roku 1835 potvrdila Státní rada karaimům privilegia, která jim udělili polští králové.

http://www.sbornik2.estranky.cz/clanky/22.-carske-vynosy-a-jina-ruska-zakonna-ustanoveni-5.html

Nejvyšší carské nařízení ze 13. dubna roku 1835 týkající se Židů potvrzuje, že se tato nařízení nevztahují na karaimy; dále pak oznamuje, že karaimové požívají práva, výsady a privilegia, která jim byla udělena ve zvláštních dokumentech a potvrzena zvláštními nařízeními.

http://www.sbornik2.estranky.cz/clanky/23.-carske-vynosy-a-jina-ruska-zakonna-ustanoveni-6.html

3. března roku 1837 bylo vydáno Nejvyšší carské nařízení o Tavridském karaimském duchovenstvu, které zrovnoprávnilo karaimské duchovní s duchovenstvem mohamedánů.
Nejvyšší carské nařízení dále potvrdilo, že hlava Tavridského karaimského duchovenstva bude užívat starobylý titul chacham.
Chachamovi byli podřízeni dva chazani; chacham sídlil v Jevpatoriji a měl na starosti duchovní záležitosti (karaimské komunity), dozoroval výuku mládeže Zákonu Božímu a byl zodpovědný za bezúhonnost a mravní kvality učitelů (Zákona Božího).

http://www.sbornik2.estranky.cz/clanky/25.-carske-vynosy-a-jina-ruska-zakonna-ustanoveni-8-cast-i.html

Zřízena byla instituce s názvem Tavrdiská a oděská karaimská náboženská rada, pod její jurisdikci spadali i karaimové žijící v západním a jihozápadním kraji.

Nejvyšší nařízení Rady ministrů ze dne 19. prosince roku 1839 karaimům povoluje karaimům přijímat do svých služeb křesťany obojího pohlaví.

http://www.sbornik2.estranky.cz/clanky/29.-carske-vynosy-a-jina-ruska-zakonna-ustanoveni-10-cast.html

Od roku 1842 měli karaimové právo získávat čestné občanství; na karaimy se nevztahovala restriktivní nařízení znemožňující získat čestné občanství židům rabanitům. 

V roce 1844 byli karaimové osvobozeni od židovské daně (tzv. коробочный сбор - jednalo o daň, kterou platily v Ruské říši jednotlivé židovské obce, ty jí od svých členů vybíraly například za možnost rituální porážky zvířat, za možnost prodávat košer maso atp.), a začali podléhat městským zastupitelstvům (stejně jako nežidovští občané).

V roce 1851 bylo carem Nikolajem Pavlovičem osvobozeno na 25 let městečko Čufut Kale od městských a zemských (naturálních i finančních) daní; osvobození se týkalo o i těch, kteří se do města přestěhují.

Ve stejném roce bylo rozhodnuto, že bude tzv. tatarská daň (po celou dobu její existence) využita na obnovu a údržbu Tavridského poloostrova: a) na opravu cest vedoucích z Bachčisaraje přes Jóšafatovo údolí do Čufut Kale a b) na údržbu karaimské náboženské školy v Čufut Kale; na údržbu karaimské náboženské školy bude vypláceno 500 rublů ročně.

Její veličenstvo carevna Alexandra Fjodorovna darovala karaimské komunitě, jako projev své přízně, během své návštěvy Čufut Kale stříbrný pohár; ten zdobí do dnešních dní čufutkalskou synagogu.
Vděční karaimové ustanovili na den jejích narozenin (1. července) každoroční slavnostní průvod s bohoslužbou za zdraví cara a carské rodiny, a smuteční bohoslužbu za zesnulé vládce (počínaje Kateřinou Velikou).
Po bohoslužbě se průvod vydá ze synagogy (na karaimský hřbitov) do Jóšafatova údolí, kde proběhne bohoslužba za zesnulé, kteří zde našli věčný odpočinek; po bohoslužbě se procesí vrací stejnou cestou skrze bránu Čufut Kale.

2. května roku 1863 bylo vydáno Nejvyšší nařízení týkající se karaimů (schválené Státní radou 8. dubna téhož roku) následujícího znění:

Státní rada projednala v legislativním výboru i v obecné rozpravě návrh (nařízení) předložený vedoucím druhého oddělení kanceláře Jeho carského Veličenstva, týkající se uzákonění práv karaimů; a osvobodila od povinnosti ubytovat armádu (a to jak přímo tak i formou úhrady ubytování) arménsko-gregoriánské bílé (tj. nižší) duchovenstvo a karaimské duchovní v domech, ve kterých tito duchovní žijí, a také v karaimských synagogách a karaimských náboženských školách a v k nim náležících budovách; od této povinnosti osvobodila karaimy, kteří zastávají nebo zastávali post chachama, chazanů a šamašů, a také jejich děti.

Práv osobního čestného občanství nabývaly ty osoby, které po dobu dvanácti let zastávaly post chazanů a šamašů.
Práv dědičného čestného občanství nabývaly ty osoby, které po dobu dvanácti let zastávaly post chachama.
Karaimové jsou pod ochranou obecných zákonů (Ruské) Říše, požívají veškerá práva ruských podaných, se zřetelem na stav, ke kterému náleží.

Stejná práva a privilegia získala Duchovní Rada v Trokách, založená pro potřeby karaimů jihozápadního a západního kraje; (zdejší) duchovní navíc dostali do doživotního užívání státní půdu - chacham 60 děsjatin (65,55 ha), chazani po 40 děsjatinách (43,7 ha) a šamašové po 20 děsjatinách (21,85 ha).

A nakonec projevy velkorysé vladařské přízně završil s pomocí Boží panující, nejosvícenější a nejmilostivější imperátor, jeho carské Veličenstvo Alexandr III Alexandrovič; svým osobním carským výnosem nás zrovnoprávnil s původními obyvateli Ruské Říše.

Vůli Imperátora - jediného vládce Ruské Říše zveřejnil hrabě Ignatěv v Úředním věstníku.

Modleme se dnem i nocí k Věčnému, aby nás posílil na naší cestě zákonnosti a pravdy, nechť jsem vždy hodni laskavé přízně pomazaných a korunovaných vládců a nechť jsme jak my, tak i naše děti, vnoučata a pravnoučata a všechna naše následující pokolení oporou Jeho Veličenstvu a nechť jsme díky své víře a lásce k pravdě dobrými syny naší vlasti! Amen!

Nemohu zde nevzpomenout loňskou nezapomenutelnou radostnou událost.

Náš milovaný monarcha, náš otec a ochránce a naše laskavá matka, Jejich Veličenstva a jejich děti Jejich Výsosti v doprovodu dvořanů, hodnostářů a dalších urozených a významných osob, poctili v měsíci květnu minulého roku (1886) svou návštěvou naše starobylé sídlo Čufut Kale.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA