Jdi na obsah Jdi na menu
 


Áron ha-rofe ben Josef

אהרון בן יוסף הרופא

V mé první knize byly tomuto slavnému přepracovateli, korektorovi a vydavateli našich modlitebních knih věnovány více než čtyři strany.
Považuji proto za zbytečné tyto informace znovu opakovat; místo toho seznámím čtenáře s jeho slavnou knihou
מבחר.
Jak již víte, kniha
מבחר je komentářem k Pěti knihám Mojžíšovým, a to v nejširším možném slova smyslu.
V tištěné podobě byla kniha vydána v roce 1833 v Jevpatoriji.

Je až s podivem, jak byl náš teolog talentovaný a všestranný, a jak komplexní a hluboké znalosti v mnoha oborech měl.
Áron ha-rofe ben Josef se svými znalostmi Mišny a Talmudu vyrovnal největším učencům talmudistů.
Jeho texty byly sepsány vytříbeným elegantním stylem; jeho verše se byly jako drahokamy v nejdrahocennějších špercích.
Áron ha-rofe ben Josef sice ve svém díle často cituje karaimské i talmudistické exegety; většinou ale předkládá vlastní originální výklady veršů Písma Svatého.

Mnozí talmudisté tvrdí, že kniha מבחר je pouhou imitací komentářů Ibn Ezry.
S tímto názorem lze souhlasit jen velmi těžko, neboť Áron ha-rofe ben Josef ve své knize velmi často tvrzení Ibn Ezry vyvrací. 
Faktem ale je, že v případě, že slova Ibn Ezry shledal jako správná, neváhal jeho pravdu uznat.
Uznání pravdivosti nějakého tvrzení ale není ani imitováním ani výpůjčkou.
Podobně jako jiní karaimští učenci přijímal Áron ha-rofe ben Josef pravdivá tvrzení nejenom talmudistů, ale i učenců jiných vyznání.
Áron ha-rofe ben Josef si nikdy cizí myšlenky nepřisvojoval, naopak vždy jasně uváděl, o čí myšlenku se jedná.

Jednou z předností našich autorů je, že na rozdíl od z děl karaimských učenců čerpajících autorů talmudistických, vždy uváděly zdroj, ze kterého čerpaly, bez ohledu na jeho původ.

Rok dokončení své knihy autor vyjádřil následujícím způsobem: Dokončeno v roce poutníka.
Slovo poutník
הנד vyjadřuje jak obtížnou životní situaci autora, tak i rok 5046 od stvoření světa, tedy rok 1285 křesťanského letopočtu.
První písmeno
ה vyjadřuje 5000, druhé písmeno נ vyjadřuje 50 a třetí písmeno ד vyjadřuje 4.

Kde ale náš veliký duchovní učitel žil?
Podle tradice patřil k našim konstantinopolským souvěrcům.
To ale nemůžeme spolehlivě ani potvrdit, ani vyvrátit, neboť nemáme pro jedno či druhé dostatek důkazů; je ale známo 1), že nějakou dobu žil v Solchatu *, tedy ve Starém Krymu, který se nachází asi 25 verst ** od Feodosije, а působil tam jako duchovní.  

* Solchat - z italského Solcati, tímto názvem označovali Starý Krym v této oblasti obchodující Janované - poznámka překladatele.
** Versta верста je ruská délková míra; jedna versta je 1066, 781 m - 25 verst je tedy asi 26,7 km
- poznámka překladatele.
1) V komentáři k druhému verši dvanácté kapitoly Druhé knihy Mojžíšovy: Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Áron ha-rofe ben Josef píše: před několika lety jsme se modlili modlitbu pro novoluní; uběhlo několik dní a talmudisté zde v Solchatu měli podle svého kalendáře stále starý měsíc, tak jsme jim ukázali srpek nového měsíce, který již několik nocí svítil. מבחר

A nyní obraťme pozornost na samotného Árona ha-rofe ben Josef a řekněme si co bylo účelem sepsání jeho knihy.
Informace o autorovi a o důvodech sepsání knihy najdeme v autorově předmluvě ke knize.
Naši učenci totiž věnovali zvláštní pozornost předmluvám; v předmluvách se proto zrcadlila jejich učenost a moudrost, předmluvy byly ukázkou jejich básnického talentu.
Jinými slovy se snažili překonat sami sebe a udělat hned z počátku dobrý dojem na čtenáře.
Nejinak se zachoval i náš milovaný Áron ha-rofe ben Josef.
Pro názornost předkládám ukázku jeho předmluvy.

Autor začíná výstižně svou předmluvu prvním slovem První knihy Mojžíšovy: בְּרֵאשִׁית Na počátku každé naší myšlenky musíme vzdát díky a chválu Stvořiteli, jenž stvořil vše z ničeho pouhým slovem a jenž nám ve své milosti dal život.

Milosrdenství Boha nemá hranic; Věčný svá stvoření bezmezně miluje a chová se k nim jako laskavý otec; Boží milosrdenství se rozprostírá od výšin až po hlubiny.
Bůh byl Jediným a Věčným Bohem i před počátkem času a před stvořením vesmíru.
Bůh je nezpodobnitelný, netělesný a dokonalý a jeho podstatu nelze pochopit.
A pokud se ve své drzé troufalosti pokusíme podstatu Věčného Boha pochopit; nikdy se nám to nepodaří; díky tomu si uvědomíme Nepochopitelnost Nepochopitelného, neohraničenou Velikost a Jedinečnost Nejvyššího a také nedokonalost a omezenost našeho intelektu.

Jeho svatá Vůle během stvoření rozdělila vesmír na svět neviditelných poslů Božích, na svět neměnných nebeských těles a na neustále se měnící pozemský svět.
Všemohoucí Bůh stvořil svá stvoření ve Své Moudrosti.
Bůh nestvořil vesmír z ničeho, protože by z nějakého důvodu musel nebo protože by ho z nějakého důvodu potřeboval.
Tvrdit opak by bylo hříchem a nepochopením Velikosti Boží!

Ze všech svých stvoření vyzdvihl Adama (člověka), vdechl mu nesmrtelnou duši a daroval mu rozum, aby byl schopen poznávat svého Stvořitele a jako svíce osvětlit temnotu a dojít po stezce pravdy údolím smutku a utrpení k vytouženému cíli.
A Lid Izraele si vyvolil jako svůj lid z celého lidského rodu.
Svému vyvolenému lidu ukázal nejkratší cestu k pravdě, aby co nejsnáze prošel temnotou a přiblížil se tak ke slastem Věčného Boha a aby byl odměněn věčnou slávou ve světě nesmrtelných
.
Strhl tak závoj temnoty z jejich očí a osvítil jejich intelekt.
Věčný poslal svému lidu svého věrného služebníka, aby se stal jeho průvodcem.
Pomocí zázračných znamení a změn přirozeného průběhu přírodních sil upevnil víru svého vyvoleného lidu, ten uvěřil v Jediného Boha
יהוה a Bůh s ním uzavřel smlouvu.

Prožité zázraky je přesvědčily; upevnili svou víru, jako by byli přímými svědky Stvoření, a všichni uvěřili a byli poslušni tomu co z Tóry uslyšeli, a následně pak pochopili božské pravdy.
Zákon, který Izraeli předal Mojžíš, sestává s příkazů a zákazů náboženského typu, a trestně-právních a občansko-právních ustanovení

Zákon je stromem života i stromem poznání dobra a zla.

Synové Izraele se ale časem nabažili plodů stromu poznání dobra a zla, vzdali se plodů stromu života; za to od nich Věčný odvrátil svou Tvář, vydal je jejich nepřátelům; byli odvlečeni do vyhnanství a přišli o své zaslíbené království.
Zjevení tak bylo ukončeno, proroctví zpečetěna a jazyk praotců zapomenut.

Věčný se ale nad nimi slitoval a obdařil učence jasnou myslí a schopností pojmout všech 24 knih Písma svatého, aby Písmo svaté mohlo být věrně dodržováno a předáváno z generace na generaci.
A někteří z nich začali Písmo svaté horlivě studovat a vyučovat, jiní ho začali analyzovat a vykládat; každý z nich podle svých schopností, každý podle svého vlastního uvážení a každý svým vlastním způsobem.

První skupina učenců chápala a vykládala slova Písma svatého pouze doslovně a nenacházela mezi jeho řádky žádné skryté významy.

Druhá skupina učenců zase v Písmu svatém, kromě doslovných významů nacházela i významy skryté.
Například příběh o holubici, kterou vypustil Noe z archy, byla vykládána tak, že holubice symbolizuje lid Izraele, který nenajde pokoj, dokud se nenavrátí z cizích zemí do své rodné schrány smlouvy.
Jiní ho zase vykládali tak, že holubice symbolizuje nesmrtelnou lidskou duši, která během své přítomnosti na zemi strádá, a která najde pokoj až ve chvíli, kdy se navrátí do nehmotného duchovního světa.

Třetí skupina učenců zase všem textům Písma svatého přikládala alegorický význam.

Čtvrtá skupina učenců přijímala všechny předcházející pojetí výkladu.
Tak či onak, právě tato skupina měla největší šanci dosáhnout pravdy
.

Shledal jsem, že je mou svatou povinností seznámit sám sebe se všemi těmito pohledy a systémy výkladu; a došel jsem k závěru, že ke vzniku tak velkého množství rozmanitých pohledů a výkladů Písma Božího mohla vést pouze nedosažitelná velikost Tóry a hluboký smysl a pravdivost jejího učení.
A skutečně, kdo se může pochlubit tím, že Tóru zcela a úplně prostudoval?!

Pokud by existovaly pouze tyto výkladové systémy, bylo by vše v pořádku; bohužel se ale najdou lidé s velmi pochybnými pohledy na svět, kteří se snaží ve slovech Tóry najít například důkaz o věčné existenci hmoty, respektive o věčné existenci elementárního atomu.
Tito uctívači sebe sama nedokáží pochopit, že podstatou Tóry je víra ve stvoření všeho hmotného i nehmotného z ničeho Jediným Slovem Božím
Ó jaká krátkozrakost a neprozíravost!
Stanovují původ věcí pouze na základě již plně zformovaných vlastností, bez jakýchkoli informací o jejich vzniku a vývoji.
Kdybychom ukázali pštrosí vejce a pštrosa nějakému člověku, který nikdy v životě neviděl, jak se z vejce líhne ptáče, jak ptáče roste a jak se postupně mění v dospělého ptáka, a který o tom (či něčem podobném) ani nikdy neslyšel, a řekli mu, že pštros pochází z tohoto vejce, dovolím si s jistotou tvrdit, že takový člověk nejenom, že by našim slovům nevěřil ale navíc by se nám vysmál.
Nepoložil by nám snad takový člověk otázku: Jak se, tak obrovský pták mohl vejít do, tak malého vejce a neudusit se?!
Proto si ani my nedovolujeme na základě dostupných informací a současného stavu věcí vyjadřovat se k otázkám vzniku vesmíru, země a života na zemi.

Ač neví, co atom vlastně je; neschopni definovat jeho podstatu ani kvalitativní a kvantitativní vlastnosti, dovolují si nás o něm poučovat.
Tvrdí, že Stvořitel z tohoto elementárního atomu oddělil čtyři živly - oheň, vzduch, vodu a zem, z nichž stvořil svět a vše co je na něm; a ze zbývající páté části stvořil nebeská tělesa
.

Atom, byť je velmi nepatrný, je každém případě hmotou, a každá hmota vyplňuje nějaký prostor, každá hmota se vyvíjí a pohybuje v čase.
Kde ale existoval tento atom před stvořením času a prostoru
?!
S pomocí Boží se tomuto tématu budu věnovat podrobněji v jiné části.

A nyní vysvětlím, proč se velká část Izraele zpronevěřila doslovnému smyslu Písma svatého a proč se nechala unést tradicí, které přikládá mnohem větší význam a o které říká, že je Písmu svatému nadřazena.
Co to ale vlastně tradice je
?
Je to nějaký druhý Zákon, nebo je to výklad Tóry?
A pokud je to pouze výklad Tóry, tedy jakýsi služebník Tóry, jak může být tento služebník nadřazen svému pánovi?
Pokud by někdo tvrdil, že tradice je druhý Zákon, byla by to hloupá, hříšná a odporná urážka Boha, ke které by nemělo smysl se vyjadřovat.

Mohou nás karaimy obviňovat, že i my se opíráme o tradici.
Naše tradice ale nikdy neprotiřečí ani neodporuje Písmu svatému; a uznáváme právní sílu pouze těch tradic, které mají oporu v Písmu svatém a které ustanovili naši předkové v dobách Mojžíše, a které uznává, a kterými se do dnešní doby řídí celý Izrael.
Považuji za nezbytné předem upozornit, že na některých místech budu předkládat i pohled Mišny a Talmudu na dané téma, protože v nich můžeme najít i rozumné názory a správné závěry, potvrzující mé argumenty.
Poukáži i na místa v Mišně a Talmudu, kterým je potřeba věnovat více pozornosti.
Neboť ne všechna v nich obsažená slova jsou zbytečná, a ne všechna v nich obsažená slova odporují našemu učení.
Pravda je vždy pravdou, bez ohledu na to, kdo ji hlásá.
Příkladem může být nás veliký učenec Jehošua, který si z Mišny vypůjčil systém patnácti typů příbuzných ženského pohlaví a na základě tohoto systému vypracoval tabulku přehledně definující zakázané mezipříbuzenské vztahy.
Někteří naši učenci, například Nissim ben Noah, považovali za důležité studovat Talmudu; neboť nelze kompetentně reagovat na něco, co neznáme.

Těmto dílům nepřikládáme stejný význam jako dílům Božského původu a přijímáme pouze to co je v souladu se slovy Písmem svatým.
A nakonec je dobré, pokud má autor přehled o dílech starších autorů a v případě potřeby z nich cituje.
Protože toto vysvětlení považuji za dostatečné, nebudu věnovat pozornost těm, kteří mně odsuzují (za citace talmudistických textů - poznámka překladatele).
A pokud mě nějaký rozhodne zlomyslník pomluvit, nechť jeho zlé úmysly zůstanou s ním.

Rád bych poprosil své vzdělané a inteligentní čtenáře, aby mým dílem pouze nelistovali a dříve, než mě obviní, že se odchyluji od myšlenek našich učenců, nechť se pokusí mé myšlenky pochopit, neboť není mým úmyslem překrucovat a přehlížet pravdu.
Pravdivost či nepravdivost nějakého tvrzení nelze posuzovat podle toho kdo je vyslovil, neboť pravda vždy zůstane pravdou a lež lží, bez ohledu na to, kdo je vyslovil.
Jsem si jist, že ne každý čtenář, ať již během mého života nebo po mé smrti, bude se mnou souhlasit.
Nestranná kritika a věcné připomínky vždy byly, jsou a budou ku prospěchu autora; bohužel ne vždy jsou je ale kritika nestranná a připomínky věcné.
Často se stává, že jsou autoři a jejich díla uráženi a ponižováni i z důvodů, která s obsahem a kvalitou díla vůbec nesouvisí.

Za prvé jednoduše proto, že čtenář bez alespoň elementárních znalostí logiky není schopen myšlenky autora pochopit, svoji neschopnost pochopit text si nedokáže připustit a nevědom si své neznalosti obviňuje z chyb a neznalosti autora.

Za druhé proto, že čtenář je sice schopen myšlenky autora pochopit, je ale silně indoktrinován k autorovi nepřátelským falešným učením, a odmítá přijmout pravdu; za pravdu vydává falešné učení a uráží autora pravdivých tvrzení.

Za třetí proto, že je čtenář skeptik nebo epikurejec, tedy člověk, který odmítá víru.

A konečně posledním důvodem kritiky a urážek autorů je závist a osobní animozita, tento důvod je ze všech zmíněných důvodů nejčastější.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že důvodem sepsání této práce nebyla spalující touha věnovat se slovu Božímu
Mohu být lepší než mojí předchůdci?
Mohu snad napsat něco, co oni ještě nenapsali?
Naši učenci psali velmi zeširoka, což činí čtení jejich textů velmi únavným.
Mým přínosem může být zkrácení těchto rozsáhlých textů a zlehčení jejich složitého stylu, tím se stanou dané texty mnohem čtivějšími.
A já chudý asketa s velmi omezenými znalostmi doufám, že při mně bude během psaní tohoto díla stát Nejvyšší, a že mi dá dostatek moudrosti, abych pochopil Jeho svatá slova.
Tóra, to je strom moudrosti, jehož plody nasytí hladového; Tóra je pramen života, jehož vodou uhasí žízeň žíznivý.
Je možné, že ženci na poli zavlažovaném vodou z tohoto pramene života na jeho samém okraji nějaký ten klas nesklidili, a já budu rád, když budu schopen po nich tyto zbylé klasy paběrkovat a svázat z nich snop.