Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závěr II

A nakonec si řekneme pár slov o našich synagogách a Bohoslužbě.

Vzorem našich synagog je synagoga, kterou nechal v Jeruzalémě vystavět Anan ben David ha-Nasi.

Také struktura Bohoslužby a základní modlitby jsou převzaty od Anana ben David ha-Nasi, ten přejal posloupnost modliteb Ezrovu a počátečního období druhého Chrámu.

Podle v pradávných dobách ustanoveného pravidla, není dovoleno se modlit jiným, než svatým jazykem.

Hlavní modlitby obsahující žalmy a proroctví nelze měnit; je ale přípustné přidávat liturgické chvalozpěvy.

Navzdory značnému úsilí uchovat karaimské modlitební knihy v nezměněné podobě; se některým karaimům podařilo vtisknou do modlitebních knih svou vlastní pečeť.
Před vynálezem knihtisku nechávali naši chazani přepisovat modlitební knihy lidmi více či méně obeznámenými s hebrejskou poezií.
Téměř každý z těchto přepisovatelů do modlitební knihy přidal sám od sebe či na žádost někoho jiného nějakou modlitbu či chvalozpěv.

Roky plynuly a modlitby se hromadily, a to do takové míry, že se běžná Bohoslužba protáhla na neúnosně dlouhou dobu; aktivní účast na Bohoslužbě byla nad lidské síly jak chazana, tak i účastníků Bohoslužby.
Redukce modlitebních knih se stala nezbytností, odstranění břemene nadbytečných modliteb nutností; tento úkol se ale jevil jako vysoce riskantní, mohl totiž vyvolat odpor či dokonce rozkol v karaimské komunitě, proto se nikomu nechtělo tohoto úkolu ujmout.

Nakonec se (posílen půstem a modlitbou) odvážil ujmout tohoto riskantního úkolu náš velký teolog Áron ben Josef ha-rofe, který žil koncem třináctého století ve Starém Krymu.
 
Áron ben Josef ha-rofe tento nelehký úkol dokončil brilantně; jím redukované modlitební knihy byly nad všechna očekávání příznivě přijaty všemi karaimy a nezvedl se ani nástin nevole.

Tím, že Áron ben Josef ha-rofe vyňal všechny nadbytečné a nevhodné modlitby, výrazně naše modlitební knihy vylepšil; jím zkompilované a upravené modlitby a chvalozpěvy se staly chloubou židovské literatury.

Áron ben Josef ha-rofe napsal k těmto upraveným modlitebním knihám úvod následujícího znění: Jednotlivci, kteří tvoří komunity a státy, by nemohli vést klidný a spokojený život, pokud by veškeré jejich činnosti a veškeré jejich tělesné potřeby neměly jasně vymezený čas; a proto Věčný jasně stanovil i čas služby Bohu, tento čas vymezil východem a západem Slunce.

Dále pak píše: (verš) Chválívám Tě sedmkráte za den ... nepopírá to co jsem napsal výše, neboť proroci a svatí služebníci Věčného, hořeli nezměrnou láskou a úctou k Bohu, a nepřipadalo jim dostačující uctívat Věčného pouze v Bohem stanovených časech.

A nepřestali by Věčného chválit ani na malou chvíli, kdyby jejich těla nevyžadovala spánek, odpočinek či pravidelné vykonávání jiných pro život nezbytných potřeb.

Cožpak nevidíš, co říká velký prorok o tělem neobdařených bytostech: Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: Svatý, svatý, svatý je Věčný zástupů, celá země je plná jeho slávy.
Dokonce ani serafové nebyli hodni toho, aby pohlédli do Tváře Věčného zástupů; a proto se raději celí zakrývali křídly.
A to u nich není ani ráno, ani den a ani noc!

Vtělená duše (člověk) se ale od těchto nehmotných bytostí značně liší, neboť musí neustále a pravidelně uspokojovat pro život nezbytné potřeby, musí si zajistit bydlení, stravu a oděv; pro uspokojování svých fyzických potřeb nesmí ale člověk zapomínat ani na potřeby své duše, tedy na upřímnou modlitbu, komunikaci se Stvořitelem, neboť chvála velebení Jeho velikého díla je údělem neposkvrněné mysli.
Bez nevzdělaných davů by nevynikl hlas toho, kdo chápe význam modlitby.

Zákon osvítil temnotu kolem nás, pro nevzdělané davy nastolil řád a stanovil pravidla služby Bohu, jako například chovat se slušně a důstojně v chrámu, klanět se v pokleku tváří k zemi atp. pokud se řídíme těmito pravidly, neklopýtneme!
Proto my duchovní musíme pronášet modlitby hlasitě.
Také se musíme velmi snažit, aby naše slova vycházela přímo ze srdce a aby byla během modlitby zapojena i naše mysl.

Jestliže je naší povinností být během hovoru s jiným člověkem upřímnými a srdečnými, nepřetvařovat se a nelhat, o to více se o to musíme snažit při komunikaci s Nejvyšším, který vidí do našich srdcí a kterému nezůstane skryt ani ten nejvnitřnější záhyb našeho srdce!

Vzpomeňme si na to co ve své poslední vůli řekl umírající libohlasný svatý žalmista svému korunovanému moudrému synovi Šalamounovi.

Ty pak, můj synu Šalomoune, poznávej Boha svého otce a služ mu celým srdcem a ochotnou myslí. Věčný zkoumá srdce všech, postřehne každý výtvor mysli. Budeš-li se ho dotazovat, dá se ti najít, jestliže ho opustíš, odvrhne tě navždy. (První kniha letopisů 28:9)

Díky zkrácení modlitebních knih a sepsání knihyהמבחר, které si vážíme jen o něco méně než Písma Svatého, se jméno Árona ha-Rofe stalo mezi jeho souvěrci nesmrtelným.
Kniha
המבחר, která zaujímá významné místo v židovské literatuře, vyniká svou vysokou úrovní, čistým a elegantním slohem, předloženými odbornými poznatky i racionálním přístupem autora.
Tato kniha je určena zejména pro studenty teologie a začínající teology; proto jsou mnohé filozofické a odborné termíny autorem velmi pochopitelně vysvětleny.
Kniha
המבחר je rozsáhlým komentářem k Pěti knihám Mojžíšovým.
Předmluva knihy jasně definuje co je cílem a účelem díla.

Kromě toho Áron ha-Rofe sepsal známou gramatiku hebrejského jazyka כליל יופי; tato gramatika je psána formou otázek a odpovědí.

Jeho posledním dílem je kniha מבחר ישרים, které interpretuje zbývající knihy hebrejské Bible.

Vůči Áronovi ha-Rofe se objevila jedna jediná kritika, protože autor této kritiky nedokázal zpochybnit kvalitu zkrácení modlitebních knih a hebrejské gramatiky, zaměřil (ve snaze otrávit život učenci) svou zášť vůči knize מבחר ישרים.
Kniha
מבחר ישרים byla prohlášena za kacířskou a byla odsouzena k upálení; pouze díky jednomu čestnému žákovi kritika se zachránily výklady knih Jozue, Soudců, Samuelových, Královských a časti knihy Izajáš.
Áron ha-Rofe byl vystaven ponižování a urážkám.

Přesto můžeme s čistým svědomím tvrdit, že Áron ha-Rofe byl jedním z těch géniů, kteří byli zavrženi současníky ale zbožňováni budoucími pokoleními.

Áron ha-Rofe je jedním z pilířů, o které se opírá naše víra.

Naše víra se jako koráb po mnoho staletí plavila zkaženými vodami, ze kterých vycházela jedovatá pára, a ne jednou jí hrozilo totální zničení nepřátelským loďstvem, které zajalo!
Prozřetelnosti se ale vždy našeho korábu zželelo, vyvedla ho do klidných a zdravých vod širého oceánu.
Bože pohlédni svým milosrdným pohledem na tento oceán!
Buď jeho věčným ochráncem!
Nechť spočine vladařské žezlo v mocných a svatých rukách Tvého pomazaného, kterého jsi ustanovil aby nad tímto oceánem vládl!
Věčný Bože, nechť tento oceán není ohrožován bouří, nechť na něm plují lodě a čluny národů, a náš koráb nechť není zničen a ohrožován nepřátelskými plavidly a nechť není potopen mohutnými vlnami!