Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jákov ben R'úven

יעקב בן ראובן

Jákov ben Reúven je autorem komentáře k Písmu Svatému, který nese název עשר, jedna část tohoto komentáře 1) byla vydána ve čtyřicátých letech devatenáctého století díky iniciativě zesnulého chachama Simy Baboviče.

1) Jak vážený čtenář jistě ví, komentáře k Prorokům Árona ha-rofe byly zničeny jeho nepřáteli; jedním z jeho žáků byl zachráněn pouze rukopis obsahující komentář ke knihám prvních proroků a ke knize proroka Izajáše (do kapitoly 59). Komentář ke knize tohoto proroka dokončil zesnulý Avraham Firkovič, ostatní knihy Proroků byly doplněny komentáři Jákova ben Reúven. V té době byl ale znám pouze zachráněný rukopis.

Zbývající části objevil později chacham Avraham Firkovič a v současné době jsou součástí jeho sbírky.

Podobně jako אגרון Aliho ben Sulejmán je i עשר hlavně kompilací cizích textů.

Jákov ben Reúven ve svém komentáři k Pěti knihám Mojžíšovým cituje mnohé učence, například Anana ben David ha-nasi, Daniela ben Moše al Kumisí, Davida ben Boáz ha-nasi, Izáka abú Jákov ha-Chalul, Josefa ben Avraham ha-Kohen ha-roe, Sa’adju al Fajjúmí, Jefeta ben Ali ha-Levi ha-Bacrí, Sahla ben Macliach ha-Kohen abu al Sarí a Jákova ben Jicchak al Kirkisání. 

Jákov ben Reúven využil při psaní svého komentáře k Pěti knihám Mojžíšových díla všech zmíněných učenců.
U komentářů k prorockým knihám konkrétní jména neuvádí, pouze poznamenává, že danou pasáž vykládá někdo tak a tak, zatímco někdo jiný zase tak a tak.

Občas působí tyto komentáře poněkud zmatečně.
Citovaný text nějakého autora se například zmiňuje o nějaké události, která se odehrála v době jeho života nebo o jiném autorovi, které byl jeho současníkem; Jákov ben Reúven ale neuvádí, o čí text se jedná ani z jakého zdroje čerpá; a tak se zdá, že se třeba 150 let stará událost odehrála během života Jákova ben Reúven nebo třeba že 150 let mrtvá osoba žila ve stejné době jako Jákov ben Reúven.

Jákov ben Reúven nejčastěji citoval dílo Jefeta ben Ali ha-Levi ha-Bacrí.
Od  Jefeta ben Ali ha-Levi ha-Bacrí si vypůjčil i zajímavou interpretaci Danielova proroctví: V minulosti jsme popsali to, co jsme o těchto proroctvích četli v knihách a to co jsme o nich slyšeli od učenců vyhnanství.
Pokud jsme to nesprávně pochopili a pokud jsme se v něčem mýlili, nechť nám Věčný odpustí.
Pochopili jsme, že je nejsme schopni porozumět smyslu Danielových proroctví, proto jsme se rozhodli, že pouze představíme to, co bylo o těchto proroctvích předpovídajících konec časů a bytí napsáno do naší doby.
Kdo chce, nechť se nad nimi zastaví a popřemýšlí.

Mnozí naši učenci, žijící v dobách před Júsufem ibn Bachtaví, se pomocí tohoto proroctví pokoušeli odhalit přesný čas konce bytí.
Podle talmudistů je potřeba počítat 2 300 večerů a jiter (respektive let) od počátku vlády perského krále Kýra; problém je ale v tom, že doba, kterou definovali, dávno minula a nic zvláštního se neudálo, tj. jejich názor se ukázal být chybný.

O výpočet se pokusil i věhlasný Sa’adja; čtenář ale nemůže nežasnout, k jakému nesmyslu dospěl.
Solomon ben Jerúcham tento nesmysl jednoznačně zpochybnil a vyvrátil; k Sa’adjovu výpočtu stačí jen dodat, že i jím stanovené datum je již dávno za námi, tj. jeho názor byl také chybný.

Tomuto tématu se věnovali i někteří naši učenci.
Počátek odpočtu 2 300 let stanovili od východu Izraelitů z Egypta; ale i jimi stanovené datum je již dávno za námi a Izrael zůstává rozptýlen a den vykoupení stále nenastal.
Solomon ben Jerúcham chápal text v doslovném smyslu, tedy nechápal výraz 2 300 večerů a jiter jako 2 300 let ale jako 2 300 dní; a proroctví vsadil do kontextu výstavby druhého Chrámu, tj. že se jednalo o předpověď obnovy druhého Chrámu.

Benjamin Nahavandi počítá 2 300 let od zničení Stanu setkávání v Šílo.
Dále pak tvrdí, že výraz: (Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech) dojde svatyně spravedlnosti (Daniel 8:14) se vztahuje ke zničení druhého Chrámu.
Podle jeho výpočtu by mělo dojít k vykoupení za 400 let.

Všechny tyto hypotézy stojí na vratkých základech a je možné je vyvrátit pomocí dvou nezpochybnitelných skutečností.
Za prvé: Kdo je schopen odhalit pravý smysl slov, když toho nebyl schopen sám prorok? Pravý význam v Danielově proroctví zmíněných čísel zůstane tajemstvím do konce časů.
Za druhé: Zmíněná čísla nelze považovat za roky, neboť prorok sám je jako roky neoznačuje, označuje je za dny.

Solomon ben Jerúcham správně pochopil smysl proroctví, když je nepočítá jako roky, ale jako dny.
Podle něj všechny tři události vyjádřené čísly nastanou bezprostředně jedna za druhou.
Jeho názor se zřejmě blíží pravdě mnohem více než všechny ostatní.
Můj osobní názor je, že k vykoupení Izraele dojde ke konci čtvrtého století vlády malého rohu, tedy vlády muslimů
.

Celý úryvek je převzat slovo od slova z díla Jefeta ben Ali ha-Levi ha-Bacrí. 

Jákov ben Reúven si jako autor עשר neuvědomil, že 400 let trvající doba muslimské nadvlády, kterou Jefet ben Ali ha-Levi ha-Bacrí před 100 lety předpověděl, již uplynula; z citovaného textu je ale zřejmé, že v době života Jefeta ben Ali ha-Levi ha-Bacrí ještě neuplynula.

Můžeme ale z těchto informací odvodit, kdy bylo dílo sepsáno?
Z jeho slov vyplývá, že dílo bylo sepsáno kolem roku 1010 křesťanského letopočtu.

Jeden z rukopisů Jákova ben Reúven se nachází ve veřejné knihovně města Leiden.
Jedná se o poetický text sepsaný volným veršem o šedesáti šesti druzích drahokamů.

Jákov ben Reúven zemřel v roce 1080 křesťanského letopočtu.
V první polovině jedenáctého století si můžeme povšimnout poklesu intenzity karaimské agitační a propagandistické aktivity; k jejímu prudkému nárůstu došlo díky našemu dalšímu učenci Jehošuovi ben Jehudah a jeho žákům.