Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moše ben Avraham ha-rofe Daraí

משה בן אברהם דרעי

Jak tvrdí sám básník Moše ben Avraham ha-rofe Daraí, jeho předkové přesídlili krátce po zničení Chrámu do Španělska; odtud v době pronásledování karaimů, které vyvolali talmudisté Josef ibn al Fakhar *(oblíbenec a rádce kastilského krále Alfonsa VII Kastilského známý také jako Josef Farissol nebo Josef Ferrizuel), Todros Abulafia (známý také jako Todros Halevi) a jeho syn Josef Abulafia, uprchl básníkův otec Avraham o Maroka a usadil se v hlavním městě Fez; tam se narodil i Moše ben Avraham ha-rofe Daraí.

* Podle Pinskera to byl Josef Gavri - vycházel z chybného předpokladu, že se Moše ben Avraham ha-rofe Daraí narodil v devátém století - poznámka překladatele.

** Podle jiných zdrojů se narodil v egyptské Alexandrii v talmudistické rodině - poznámka překladatele

Je sice obtížné určit přesný rok jeho narození, ale s jistotou můžeme tvrdit, že Moše ben Avraham ha-rofe Daraí žil ve dvanáctém století ***.

*** Podle Pinskera žil v devátém století

Rukopis, který obsahuje dílo Mošeho ben Avraham ha-rofe Daraí je napsán na pergamenu; dílo samotné nese název דיוואן.

דיוואן se dělí na dvě části, a první část je také rozdělena na dvě podčásti.
První podčást obsahuje 220 básní, které se věnují světským tématům; druhá podčást se skládá ze sta liturgických básní a každá z nich se věnuje jednomu úseku Pěti knih Mojžíšových
פרשה.
Druhá část obsahuje 284 liturgických a světských básní.
Moše ben Avraham ha-rofe Daraí ve svých básních opěvuje udatné muže, jiné básně byly napsány pro události, jako jsou svatby, narození dítěte či úmrtí.
Moše ben Avraham ha-rofe Daraí měl smysl pro kritický humor; jeho satira je velmi břitká, jeho epigramy jsou plné života a vtipu.

Obecně ale platí, že jeho dílo bylo spíše zádumčivé a trudomyslné, než veselé; i když se v něm občas objevují záblesky veselosti.
Bez slz v očích nelze přečíst jeho dojemný popis ztráty dvou milovaných synů či jeho popis strádání a utrpení během putování.
Je zřejmé, že se s ním osud nemazlil a choval se vůči němu dosti macešsky.

Moše ben Avraham ha-rofe Daraí začal psát דיוואן v Egyptě; nikde se ale neusadil natrvalo a žil potulným způsobem života.
Moše ben Avraham ha-rofe Daraí pobýval ve Fezu, v Egyptě, v Bagdádu, v Damašku i Jeruzalémě.
Všude kde se objevil, zaujal veřejnost svým talentem; ať už někoho opěvoval nebo díky svým básním věnovaným nějaké slavnostní příležitosti či své břitké satiře kritizující nějakou nepravost.
Moše ben Avraham ha-rofe Daraí psal svá díla biblickou hebrejštinou nebo arabsky, a někdy dokonce oběma těmito jazyky najednou, tedy jeden verš jedním jazykem a druhý verš jazykem druhým.

Je potřeba zmínit, že Moše ben Avraham ha-rofe Daraí jako první z autorů Lidu Izraele použil verš se střídajícími se dlouhými a krátkými slabikami.
Kromě toho ho můžeme považovat za otce karaimské beletrie.
Ač to může někdo popírat, je zřejmé, že někteří významní básníci Španělska a Francie byli dílem
דיוואן silně ovlivněni.
Například Heinrichem Heinem opěvovaný španělský básník Jehuda ha-Levi byl očividně inspirován.

Také významný francouzský básník a filozof, nesmrtelný Abraham ibn Ezra, byl dílem דיוואן silně ovlivněn.

Jedna z jeho legendárních básní je mírně upravenou básní vypůjčenou z díla דיוואן. ****

**** Viz. Pinsker str. 52

Jako důkaz předkládám několik málo úryvků z Pinskera:

HA-LEVI

Nevoní snad pižmo, a grantová jablka nevydávají vůni?
Nečechrá vítr větve voňavých vrb?
A co září jasně jako briliant?
Nekanou slzy na řasy laně?
Netřpytí se snad rosa na rudé růži?

DARAÍ

Nevoní snad pižmo a nevoní snad růže?
A nečechrá snad vítr větvičky nardu.
Nebo snad nevoní víno z voňavého vinohradu či mošt z granátového jablka?

V tomto duchu je sepsáno všech padesát šest veršů.
Moše ben Avraham ha-rofe Daraí věnoval tuto báseň jistému Izákovi ben Moše ha-rofe; Jehuda ha-Levi úplně stejným způsobem opěvuje jakéhosi boháče Mošeho.

A zde je další příklad:

IBN EZRA

Neobávej se vlivu času, neboť čas je pomíjivý.
Neraduj se z blahobytu, který ti poskytuje; a nermuť se pro tíhu jeho břemene.
Neboť dary času i rány osudu přichází i také odchází zcela nahodile.

DARAÍ

Pokud tě ubývající čas přestal milovat a proměnil tvou radost v žal, nezoufej, neboť smyslem času není trvale konat dobro, ale ani trvale škodit ...

Je potřeba zopakovat, že Moše ben Avraham ha-rofe Daraí žil dříve než oba zmínění autoři.

To, že Moše ben Avraham ha-rofe Daraí a jeho דיוואן silně ovlivnil tak významné básníky jako Jehuda ha-Levi a Abraham ibn Ezra; a také skutečnost že talmudistické komunity Východu umístily do svých modlitebních knih jeho chvalozpěvy, znamená, že se náš minnesängr významně ovlivnil nejenom karaimskou poezii, ale i poezii talmudistickou.
Kdyby se Moše ben Avraham ha-rofe Daraí narodil jako příslušník některého z evropských národů, měl by již dávno svůj pomník, podobně jako například Žukovskij, Puškin, Lermontov či další básníci naší vlasti.
 

My karaimové musíme se zahanbením přiznat, že jen velmi málo z nás vědělo, že před staletími vzešel z našeho středu tak skvělý básník.

Je naší svatou povinností co nejdříve vydat knihu דיוואן a s její pomocí umlčet kritiky jakými jsou Grätz nebo Jost, kteří tvrdí, že naše literatura nemá žádnou hodnotu, že připomíná žvatlání malého dítěte, a také to, že se naši autoři podobají vlaštovkám, které si staví hnízda stejným způsobem, jakým je stavěly vlaštovky nesčetně generací před nimi. *****

***** Viz kapitola o proti-talmudistických učeních v knize Dr. Josta Židovské sekty

Naopak pokorní služebníci vědy, kteří se nezaujatě a neideologicky drží pravdy, mají o naší karaimské literatuře zcela opačné mínění.

Grätz ****** o poezii samotného Moše ben Avraham ha-rofe Daraí píše: Bez ohledu na rozsah tvorby Mošeho Daraí, postrádá jeho poezie jakékoli poetické kouzlo, není to nic jiného než soubor rýmovaných veršů.

****** Viz Grätz Historie židů, díl II, str. 240

Na stejné téma se vyjadřuje i Pinsker:
Před sebou mám otevřenu knihu
דיוואן!
Ocitám se uprostřed nádherné voňavé zahrady a procházím jí skrz naskrz.
Jediná škoda je, že se nemám s kým tuto nádheru sdílet.
Tím spíše, že jak sám básník, tak i jeho múza jsou nám neznámy.
Já si ale nechci tyto dechberoucí požitky nechat sám pro sebe jako nějaký lakomec, chci se podělit se čtenářem.
Nejdříve definuji obrovský význam této knihy a jejího autora, a následně představím čtenářům několik ukázek z tohoto díla; předem ale musím čtenáře upozornit na skutečnost, že jim předložím pouze malý zlomek z této bezedené pokladnice poezie hodné slávy, neboť má kniha má velmi omezený rozsah, a tak se do ní nevejde vše co bych chtěl.
Váhám, a nedokáži se rozhodnout, s kterými verši mám čtenáře seznámit a které mám vynechat.
Jeden verš je totiž lepší než druhý. *******

******* Viz. לקוטי קדמוניות str. 46

Přál bych si čtenáře seznámit s poezií Mošeho ben Avraham ha-rofe Daraí, jsem ale v mnohem nevýhodnější pozici než Pinsker.
Pinsker, obrazně řečeno, nemusel tyto překrásné květy přesazovat z jednoho typu půdy do jiného typu, a květy tak nepřišly o svou vůni.
Tropickým květům se daří dobře pouze v domácím tropickém klimatu pod paprsky žhnoucího slunce.
Pokud jsou ale tropické květy přesazeny na sever, chřadnou a ztrácí svou výraznou vůni nebo dokonce zcela uhynou.

Aby překladatel plnohodnotně přeložil mistrovské dílo podobného typu, musel mít schopnosti Žukovského, Puškina či Lermontova.
Já jsem schopen čtenářům poskytnout pouze hrubý překlad poezie Mošeho ben Avraham ha-rofe Daraí.

Doufám ve shovívavost čtenářů, kteří neshledají můj překlad úryvků básní dostatečným.

Láska je ústředním tématem knihy דיוואן a sám autor očividně nebyl chladný vůči krásnější části lidstva.
Stalo se, že vzplanul upřímnou láskou k jedné krásce; a jako vyznání lásky jí poslal dopis následujícího znění:
Jsi jako překrásná královna * z domu Benjamínova. **
Ó nádherná dívko!
Buď mou královnou a udělej mne svým dvořanem, nebo mě učiň svým Levitou a odměnou nechť je mi jeho podíl. ***

* Královna Ester
** Mordechaj pocházel z kmene Benjamín
*** Levitům připadly tyto části obětovaného jehněte - hrudí, plece, pravá kýta, čelisti  2M 29:26-28 a 5M 18:3

To, že byl Moše ben Avraham ha-rofe Daraí velmi zbožný muž je jasně patrné z jeho náboženských chvalozpěvů.
Jeho liturgická poezie plná emocí vyvolává pocity dojetí; autor si prostřednictvím veršů vylévá svůj žal před Utěšitelem všech trpících.
Moše ben Avraham ha-rofe Daraí ve své poezii truchlí a naříká nad hroby praotců, proroků a spravedlivých.

Moše ben Avraham ha-rofe Daraí usedl na hřbet velblouda a vydal se na cestu do Bohem vyvoleného města.
Jen těžko si můžeme představit, jaká musel zažit muka na tomto z boku na bok se pohupujícím dopravním prostředku, kráčejícím po hrbolaté kamenité cestě.
Zde je ukázka z básně sepsané na hřbetu velblouda:
Prožívám pekelná muka na hřbetě velblouda, nechť jsou tato muka vykoupením mých hříchů!
Mé kosti jsou jako obilí na mlatu!
Pro toto utrpení mě Věčný poctí životem ve Svatém městě, v jeho svatém stínu najdu klid!
Ve Svém Svatém Chrámu se ujme poutníka!
Věčný Bože!
Přikaž prudkému větru, ať mě tam přenese na křídlech svých!
Tvá pravice je pevná, a ty Věčný jsi Všemohoucí!
Dej prosím rychlost mému těžkopádnému dopravnímu prostředku, ať spěchá a ukončí mé utrpení!

Jeho přání bylo nakonec vyslyšeno, a Moše ben Avraham ha-rofe Daraí vjel po dlouhé strastiplně cestě do Jeruzaléma.
Kolik jen modliteb a chvalozpěvů pronesl a zapěl u posvátných hrobů.
Nebyly to však písně radostné, Moše ben Avraham ha-rofe Daraí podobně jako prorok Jeremiáš truchlil nad rozvalinami Jeruzaléma.
Poté co v Jeruzalémě nasytil svou duši, odešel, opíraje se o svou hůl, pešky do Damašku.

Vyčerpán dlouhou cestou a vysílen hladem doufal, že mu Damaščané ošetří jeho cestou rozdrásané nohy, že je namažou olejem, a že mu poskytnou přístřeší a nasytí ho!    
Jaké bylo ale jeho zklamání, když ani jedna z jeho nadějí nebyla naplněna, a Damaščané zůstali hluší k jeho lyře.
Moše ben Avraham ha-rofe Daraí byl damašskou komunitou přijat jako nějaký vrávorající darmojed, nikdo mu nechtěl ani na chvíli věnovat kousek pozornosti.
Ponížen a pokořen opouští Damašek a ve svých verších si vylévá žal:

V den mého příchodu do Damašku jsem byl přivítán steskem, smutkem, rozpaky a studem.
V ten den jsem zapomněl co to je dobro, v ten den se můj věhlas oděl do smutku.
Dostihl mě žal a zármutek, mé srdce je raněno trápením.
Mé tělo je vyčerpáno nemocí, mé nohy nemohou stát.
Ke slávě Tvého Jména a pro Tvou Velikost, sešli na město toto plameny svého hněvu, nechť ho celé pohltí.

Terčem pro šípy jeho břitké satyry se nejednou stali Talmud a Mišna.
Tohoto druhu satyry je knize
דיוואן velmi mnoho; jako příklad uvedu jednu ne příliš krátkou báseň:

Bože nedopusť, abych se připojil k bezbožným a šel jejich cestou.
Nechť nepřijmu jejich bludy a nechť se nenechám unést jejich iluzemi
.
Nechť neponížím svůj intelekt tím, že budu číst jejich lživé knihy.
Nechť nikdy nemusím učit lid Zákonu podle jejich Mišny.
Vyvrátím jejich tvrzení, že Bůh přikázal svému lidu na hoře Sinajské přijmout jejich lží formovanou víru v ústní tradici.
Budu věřit v psaný Zákon, darovaný Bohem Svému vyvolenému lidu.
Učení je pouze jediné a já k němu nic nepřidám; Zákon je jen jeden a já k němu nepřidám další
. *

* Viz. Pinsker str. 74

Moše ben Avraham ha-rofe Daraí nemilosrdně potíral veškerou neřest a lež; nešetřil boháče ani chudáka, souvěrce ani jinověrce.
To samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy; Moše ben Avraham ha-rofe Daraí začal být mnohými nenáviděn a získal si velké množství nepřátel.
Navzdory tomu ale náš básník neupadal na duchu, a dokonce povzbuzoval svou múzu:

Nestrachuj se písni má!
Neobávej se mých věčných nepřátel!
Chrabře vzdoruj jejich útokům!
Věz, že jsi mocná vládkyně, a oni jsou tvými otroky!
Skloní svou hlavu, vzdají úctu koním tvého spřežení!
Zjistí, že jsou smrtelní, a ty nesmrtelná! **

** Viz. Pinsker str. 81

Moše ben Avraham ha-rofe Daraí měl dar tvořit hádanky ve formě básní.
Tyto hlubokomyslné hádanky byly důkazem jeho vytříbené mysli.
A zde je další krátká ukázka:

Co se podobá Afričanovi a je unášeno šestsetpadesátkou?
Název se skládá ze čtyř písmen, která tvoří číslo šedesát šest.

Odpověď: Koráb אניה

Vysvětlení hádanky:
Koráby jsou natřeny černou barvou, která se podobá barvě pleti Afričanů.
Plují, tedy jsou unášeny vodou
מים, písmena tohoto slova tvoří číslo 650.
Slovo koráb
אניה tvoří čtyři písmena, která tvoří číslo 66. ***

*** Převzato ze sešitu pana Duvana

Časem, inspirováni Mošem ben Avraham ha-rofe Daraí, se začali poezii věnovat i další naši spisovatelé.
Napodobovatelů bylo mnoho, ale pozornost si zaslouží pouze tři z autorů; prvním z nich byl Adonim ha-Levi.

 

morocco_fes.jpg

Karaimský básník Moše ben Avraham ha-rofe Daraí se narodil marockém městě Fez فاس‎‎.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA