Jdi na obsah Jdi na menu
 


Benjamin Nahavandi

בנימין אלנהאונדי

Benjamin Nahavandi nebo také Benjamin ben Moše al Nahavendi (z města Nahavandu - dnešní Írán, provincie Hamadán).

Benjamin ben Moše al Nahavendi hrál významnou roli při rozvoji našeho náboženského učení.
Ač byl neústupným přívržencem naší víry, nepovažoval za nepřípustné řídit se morálně čistými místy Talmudu.
Benjamin Nahavandi byl prvním kdo naší komunitě představil filozofii muʿtazilitů.

Jeho pojetí Boha, lidské duše a stvoření světa se lišila od pojetí jeho předchůdců.
Benjamin Nahavandi na dané téma napsal:

Není možné, abychom se smířili s antropomorfním zobrazováním Boha יהוה a nemůžeme se smířit ani s myšlenkou, že se Bůh (fyzicky) zjevoval prorokům.
Je také nemyslitelné tvrdit, že Bůh přímo (fyzicky) stvořil hmotný svět, a že s ním byl v(e fyzickém) kontaktu.
Protože Boha, který existuje mimo prostor a čas, vnímáme svým duchem, můžeme jen stěží uvěřit tvrzením, že se při předání Zákona zjevil v nějaké hmotné podobě na hoře Sinaj, a že pronesl nějaká slova.

Aby sladil svůj pohled s pravdou Tóry, napsal: Bůh stvořil přímo pouze duchovní svět a anděly, kteří jsou hierarchicky uspořádáni do deseti úrovní; desátý anděl byl pověřen, aby stvořil a spravoval hmotný svět.

Text Písma Svatého samozřejmě nic podobného nezmiňuje; slovo Boží ale v podobných případech nelze chápat v doslovném slova smyslu, naopak je potřeba za těmito slovy hledat mnohem vyšší význam.
Pokud je psáno: Bůh stvořil, Bůh sestoupil, Bůh se zjevil, nejedná se přímo o Boha, ale o anděla, který Boha zastupuje.
Protože je naše nesmrtelná duše čistým duchem sídlícím vně těla, není ovlivněna ani poskvrněna žádnými běžnými (tělesnými) smysly - proto podle Benjamin Nahavandi - nejsou pekelná muka určena jí, ale hříšnému tělu.  
Přívrženci tohoto učení byli označováni jako Makarsité nebo Magaristé.

Ve svých dílech ספר דינים a משאת בנימין odmítl některé výklady Anana ha-nasi a naopak přijal některá ustanovení Talmudu; svým souvěrcům ale dal možnost volby tyto výklady a ustanovení přijmout či odmítnout. 

Aby dodal vetší vážnost psanému Zákonu, zavedl za jeho porušení trest exkomunikace; vyobcování předcházelo řízení před náboženským soudem.
Pokud se obviněný z porušení Zákona vyhýbal soudnímu řízení, byla na něj uvalena sedmidenní klatba a pokud se i nadále vyhýbal předstoupit před náboženský soud, byl obviněný exkomunikován.
Exkomunikovaný de facto pro komunitu přestal existovat, nikde a u nikoho z komunity nenašel útočiště, nikdo z komunity mu nemohl poskytnout pomoc.
Pokud se exkomunikovaný později kál, bylo jeho pokání přijato; než se ale stal opět součástí komunity, musel předstoupit před náboženský soud.

Benjamin Nahavandi lpěl na karaimském principu svobodné exegeze, tj. uznával právo na kritické zkoumání náboženských textů.
Benjamin Nahavandi považoval za zakázané podřízení se náboženské autoritě (v případě, že se autorita odklonila od litery Zákona); tvrdil, že syn nesmí následovat otce a žák svého učitele, jakmile zjistí, že se starší odklonil od slov Zákona Božího.
 
Benjamin Nahavandi je autorem citátu: důkladná analýza je povinnost a chybný závěr (vycházející z důkladné analýzy) není hřích.

Benjamin Nahavandi napsal řadu děl, z nichž nejznámější jsou:

1) משאת בנימין je pojednání o půstu.
2)
ספר דינים je soubor zákonných ustanovení.
3) Komentář ke knihám Mojžíšovým.
4) O významu Danielových proroctví.
5) O významu Izajášových proroctví.
6) Výklad knih Přísloví Šalamounova, Kazatel a Píseň písní.
7) Výklad knih Pláč Jeremiášův a Rút.

Benjamin Nahavandi napsal všechna svá díla nádherným stylem v biblické hebrejštině.

Díky Bohu se čas od času objeví mezi našimi zlovolnými nepřáteli světlé výjimky, služebníci učenosti upřímně hájící pravdu, snažící se učinit přítrž lžím a zastat se našich učenců následujícím způsobem: A to jsou pilíře, na kterých spočívá učenost.
Mám na mysli pozdější učence, nechť jim Věčný požehná, a odmění je za milosrdenství, které poskytli Jeho lidu, učené a zářící světlem:  Sahla ben Macliach ha-kohen, Jefeta ha-levi, jeho syna Leviho, Benjamina Nahavandi, Daniela ben Moše al Kumisi a Davida ha-nasi (viz. Disertační práce Jony Chajima Gurlanda Mordechaj Komtino, str. 69).

Ústy Mordechaje Komtino promlouvá náš současník Gurland.

Josef ben Šlomo Delmedigo známý také jako Jašar, Jašar mi-Kandia, Jašar ha-rofe (je pochován na severovýchodním okraji starého židovského hřbitova v Praze; pamětní deska pak na nádvoří komplexu budov na adrese Vladislavova 17  - poznámka překladatele), fenomén své doby, měl také velmi vysoké mínění o naší literatuře; napsal dokonce, že nejlepším zdrojem pro studium hebrejského jazyka jsou modlitební knihy karaimů (viz. jeho korespondence se Zerachem ben Nátah z Trok).

Další příklady již uváděn nebudu, a pouze poprosím čtenáře, aby si porovnal názor Grätze s výše uvedenými názory, a aby si udělal celkový názor až po přečtení celé knihy, a teprve poté ať rozhodne, zda Grätz hodnotí naše učence spravedlivě nebo našim učencům nespravedlivě křivdí.
Nechť fakta mluví sama za sebe.

Krátce po smrti Benjamina Nahavandi vstoupil do teologické arény (později se proslavivší) Daniel al Kumisí.

 

nahavand.jpg

Karaimský učenec Benjamin ben Moše al Nahavendi pocházel z města Nahavand نهاوند.