דאוד אבן מרואן אלמקמץ אלראקי

David (Daúd) ibn Merván (Márúán) al Mukámác al Rákí.

Na Davida ibn Merván al Mukámác al Rákí si dělají nárok jak karaimové, tak i talmudisté.

David ibn Merván al Mukámác al Rákí se narodil jako syn arabského muslima, a teprve ve zralém věku, kdy již byl věhlasným učencem, přijal judaismus.
Stalo se tomu za následujících okolností: jako učenec chtěl poznat podstatu jednotlivých monoteistických náboženství, dějiny rozkolů těchto náboženství a dále pak sekty v rámci křesťanství, islámu a judaismu; jeho záměrem bylo na toto téma sepsat rozsáhlé dílo.
David ibn Merván al Mukámác al Rákí měl ale velmi málo informací o judaismu, proto se snažil s judaismem co nejvíce seznámit, a čerpat informace z co nejspolehlivějšího zdroje.

V té době se stal v Egyptě a okolí slavným Sa’adja al Fajjúmí.
A právě na Sa’adju al Fajjúmí se David ibn Merván al Mukámác al Rákí obrátil, nejprve písemně, později za ním přijel do Egypta.
David ibn Merván al Mukámác al Rákí byl po dlouhé diskuzi Sa’adjou al Fajjúmí tak unešený, že přijal talmudistickou formu judaismu.

Díky Sa’adjovi al Fajjúmí získal David ibn Merván al Mukámác al Rákí možnost seznámit se s anti-talmudistickým učením karaimů. 
Jak již moji čtenáři ví, Sa’adja al Fajjúmí ještě v Egyptě sepsal několik knih kritizujících Anana ben David ha-nasi a jeho učení.
Po důkladném studiu těchto knih si David ibn Merván al Mukámác al Rákí uvědomil, že ne vždy je Sa’adja al Fajjúmí veden touhou po pravdě, že je z části ovládán duchem náboženské nenávisti a z části osobním nepřátelstvím.

Zvídavá mysl nenechala na judaismus čerstvě obráceného Davida ibn Merván al Mukámác al Rákí v klidu, proto se rozhodl, že si nechá vysvětlit některé sporné body, například pohled na tzv. ústní zákon, přímo od karaimů.

Ještě před svým odchodem do Egypta se David ibn Merván al Mukámác al Rákí kontaktoval karaimského učence Menachema, o kterém se zmíním později.
Oba učenci si spolu začali dopisovat; David ibn Merván al Mukámác al Rákí se ve svých dopisech věnoval talmudisty praktikovaným pravidlům rituální porážky, a zajímalo ho, zda karaimové porážejí zvířata podle stejných pravidel.
Zdá se, že David ibn Merván al Mukámác al Rákí považoval další změnu víry za nedůstojnou, proto Talmud oficiálně neopustil; je ale zcela jasné, že dal přednost našemu učení.
To vysvětluje, proč si ho nárokují jak karaimové, tak talmudisté.
David ibn Merván al Mukámác al Rákí byl velmi vlivný a bohatý, a navíc i štědrý, milující dobročinnost, se vždy otevřenou rukou; to je dalším důvodem, proč si na něj obě komunity dělají nárok.
David ibn Merván al Mukámác al Rákí podporoval mnohé autory knih a obecně každého kdo mohl přispět k rozvoji učenosti.
Kromě toho David ibn Merván al Mukámác al Rákí zastával významné místo u dvora kalífy.

Je potřeba zmínit, že jsou známi dva učenci se jménem Menachem ¹, kteří si dopisovali s Davidem ibn Merván al Mukámác al Rákí v době, kdy již žil v Egyptě.
Jedním z nich byl Menachem ben Michael.

¹ Pinsker zastává názor, že se jedná o jednu a též osobu, viz. לקוטי קדמוניות str. 168

▲ David ibn Merván al Mukámác al Rákí עשרון מקאלה (Ruská národní knihovna, Petrohrad)