Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krym, Polsko a Litva VII

A nyní obraťme pozornost na dějiny našich souvěrců v Litvě a Polsku.

Karaimové se do Litvy a Polska dostali díky následující historické události.

V roce 1418 se střetl litevský velkokníže Vitold (Vytautas) v bitvě s krymských chánem, porazil ho, a následně dobyl Bachčisaraj.

Když pak následně (velkokníže) vyjednával (s chánem) uzavření míru, navrhnul, aby mu chán dal 483 karaimských rodin; (chán s touto formou odškodnění souhlasil) a litevský velkokníže tyto karaimské rodiny odvedl s sebou do Litvy, kde usadil 330 karaimských rodin v nově vystavěném městě Nové Troki a 153 karaimských rodin usadil ve městě Panevėžys.
Velkokníže přesídleným karaimům udělil občanská práva a přidělil jim státní půdu, aby jí mohli obdělávat, a aby se mohli věnovat sadovnictví, tedy aby se mohli věnovat zemědělství a sadovnictví, stejně jako v jejich původní vlasti.

Odtud se pak naše komunity rozšířily do Lucku, na Volyň, do Kukizova (Krásný Ostrov), Haliče apod.

Poté co se karaimové se zbavili tatarského jha, začali žít pod vládou mnohem více osvícených (litevských) panovníků; nová vlast jim umožnila vést poklidný život a rozvíjet se.
Karaimská čestnost a přátelskost vůči jinověrcům, se dostaly hluboko do povědomí Litevců a Poláků; nemůžeme se tedy divit, že původní obyvatelé měli o karaimech to nejlepší mínění. 
Pracovitost, schopnost efektivně obdělávat půdu a využívat dary přírody zase umožňovaly karaimům žít služný život a zabývat se studiem.

To vše přispělo k rychlému růstu počtu karaimů; byly dokonce doby, kdy v západní části Ruské říše existovalo třicet velkých karaimských náboženských obcí.
V těchto komunitách se úspěšně rozvíjela teologie, věda a poezie.
Z Litvy a Volyně přišlo do našich krymských komunit mnoho osvícených vzdělanců a učitelů slova Božího; z nichž čestné místo zaujímá Sima Izák, autor mnohých děl a hlasatel slova Božího v Čufut Kale.
Někteří z těchto karaimských osvícených vzdělanců se dostali dokonce do povědomí evropských učenců.
Například:

Zachar Trokský si po dlouhou dobu dopisoval se slavným evropským filozofem a astronomem Josefem Solomonem Delmedigo, známým pod pseudonymem Jašar z Kandie ( 1591-1655) *

* Jašar z Kandie ישר מקנדיא zemřel v Praze, jeho pamětní desku lze najít na bývalém židovském hřbitově v Praze (Vladislavova 17; nedaleko stanice metra Národní třída - poznámka překladatele)

Mordechaj Kokizov, autor knihy דוד מרדכי, kterého navštívil profesor Leidenské univerzity Jacobus Trigland (1583-1654), neboť se k němu donesla sláva našeho učence Kokizova; na základě informací, které od Kokizova získal, sepsal Jacobus Trigland své latinské dílo Diatribe de Secta Karaeorum pojednávající o talmudistech a karaimech.

Ezra ha-Rofe (ten zaujímá mezi našimi učenci výsadní místo) a mnozí další.

Jednoho dne onemocněla dcera polského krále Jana Kazimíra V; nemoc byla tak závažná, že všichni dvorní lékaři konstatovali, že polskou princeznu nelze vyléčit.
Kdosi poradil zoufalému otci pozvat z Trok karaimského lékaře Ezru, který zachránil před smrtí velké množství těžce nemocných.

Velkokníže již ztratil veškerou naději, a protože návrhu požádat o pomoc karaimského lékaře neodporoval, byl Ezra pozván k nemocné princezně.
Během své první návštěvy diagnostikoval onemocnění a předepsal radikální léčbu, která prokazatelně zabrala.
Neuplynuly ani tři týdny, a princezna byla díky léčbě našeho karaimského lékaře uzdravena.
Šťastný otec zasypal Ezru poctami, uznáním a odměnami jako krupobití.
Karaimskému lékaři byla udělena hodnost dvorního rádce, stal se dvorním lékařem a velkokníže pro něj nechal vystavět ve městě Troky nádherný palác se zahradou.

Velkokníže projevil svůj vděk i souvěrcům zachránce své dcery.

V roce 1654 potvrdil všechna privilegia a práva udělená karaimům jeho předchůdci, tj. Alexandrem Jagellonským, Zikmundem I. Starým, Zikmundem II. Augustem, Štěpánem Báthorym, Zikmundem III. Vasou a jeho bratrem Vladislavem IV. Vasou.

Karaimové byli osvobozeni od branné povinnosti, daně z hlavy; mohli se usazovat a žít na celém území Polsko-litevské unie, navštěvovat všechna vzdělávací zařízení, volně obchodovat jak vně tak i uvnitř země; mohli si ze svých řad volit soudce, do jejichž pravomoci spadaly karaimské vnitřní záležitosti.
Karaimové se mohli ucházet o místa královských i obecních úředníků.

Ezra ha-Rofe zemřel v roce 1666.
Nápis na jeho náhrobním kameni informuje o jeho dobrých skutcích a oceněních, která obdržel.

Nedlouho po jeho smrti skončilo našim souvěrcům období prosperity; a postihovala je jedna pohroma za druhou.
Důsledkem střetů se sousedními zeměmi byla politická nestabilita, která měla na karaimské komunity neblahý dopad.