Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jefet ben Saíd

יפת בן סעיד

Jefet ben Saíd sepsal v roce 1145 křesťanského letopočtu knihu העתקת התורה pojednávající o nahrazení psaného Zákona tradicí děděnou z generace na generaci; kniha popisuje období od sepsání Zákona Mojžíšem do doby autorova života.

Záměrem autora bylo seznámit čtenáře se skutečnými zdroji Mišny a poukázat na starobylost karaismu, resp. poukázat na fakt, že karaismus existoval již v dobách před zaznamenáním rabínské tradice.
Jefet ben Saíd ve svém díle logicky dokazuje, že starobylí
בני מקרא vyznávali a hlásali učení, které je v rozporu s učením talmudistických rabínů, již v době druhého Chrámu; jednalo se o učení, které se zásluhou Anana ben David ha-nasi transformovalo v samostatný náboženský směr.

Zde je ukázka zkrácené verze jeho vyprávění známé od názvem עולם זעיר, jak nám ho předal přepisovatel jeho knihy Sima ben Izák z Lutsku (Lucku):
Slova velikého učitele, našeho pána Jefeta ben Saíd ha-rofe, nechť je jeho duše v koruně záře věčného života

Jefet ben Saíd pravil: Nechť jsou tato má slova silou, která povzbudí ducha komunit בני מקרא, a nechť tyto komunity chrání Všemohoucí Bůh.
Neboť kráčí po cestě pravdy, neodchylují se od pravdivých slov Zákona, drží se starobylých obyčejů a s posvátnou úctou zachovávají vše, co zdědili po předcích
.
Izraelité přijali své zákony, náboženské obřady a zvyky od největšího z proroků Mojžíše, syna Amramova.
Ač od té doby uplynula tisíciletí, vše zachovávají s posvátnou úctou v nezměněné podobě.
Tradice byla předávána následujícím způsobem: Mojžíš obdržel od Věčného na hoře Sinaj dvě kamenné desky a Tóru - Zákon zapsaný v Pěti knihách Mojžíšových.
Desky byly uloženy do Schrány smlouvy a Lid Izraele by vyučován zákonům zapsaným v knize Zákona
Krátce před svou smrtí jmenoval Mojžíš svým nástupcem svého učedníka Jozua.
Tímto způsobem byl podle tradice předáván Zákon a jeho výklad, od soudce k soudci, od proroka k prorokovi, od krále ke králi, od patriarchy po patriarchu až do dnů Judy ben Tabbaj a Šimona ben Šetach, žijících v době existence druhého Chrámu.   
V této době, se poprvé začaly objevovat zmínky o jakémsi ústním zákonu, který měl údajně obdržet Mojžíš od Věčného na hoře Sinaj společně se Zákonem psaným.
Mnozí (včetně těch nejlepších) z Izraele této fikci neuvěřili, neodchýlí se od právě víry a zůstali věrni tradici zděděné po předcích a psanému Zákonu.
Ti, kteří smyšlenkám o ústním zákonu neuvěřili, byli označováni jako
בני מקרא.
Juda ben Tabbaj a Šimon ben Šetach předali tradici Šemajovi a Avtaljonovi a od nich jí převzal Šamaj Spravedlivý.
Od Šamaje Spravedlivého převzali tradici
בני מקרא, kteří byli přívrženci jeho školy.
Šamaj Spravedlivý učil své stoupence, aby nevěřili žádnému tvrzení, které důkladně nezanalyzovali a neověřili, že to není v rozporu s Písmem Svatým; teprve po důkladné analýze a důkladném ověření souladu se Zákonem je možné tvrzení přijmout nebo zavrhnout.

Pod vedením Šamaje Spravedlivého kráčeli בני מקרא po cestě pravdy a Zákona.
V té době stál v jejich čele kohen Kahana ben Eljóenaj, který měl v druhém Chrámu na starosti přípravu očistné vody k očišťování od hříchu (
מֵי נִדָּה).

Tradiční pojetí a výklad Zákona převzal od kohena Kahany ben Eljóenaj jeho syn Šemaja ha-Kohen, a od něj zase jeho syn Jochanan ha-Kohen, a od něj pak jeho syn Cadok ha-Kohen.
Cadok ha-Kohen zase tradiční pojetí a výklad Zákona předal svému synovi Jechezkelovi ha-Kohen, od něj to převzal jeho syn Achituv ha-Kohen a od něj zase pak jeho syn Jehošua ha-Kohen, ten vše předal svému synovi Natanaelovi ha-Kohen, a ten zase svému synovi Hémanovi ha-Kohen, a ten zase svému synovi Eljóenajovi, a ten to předal svému synovi Cefanjovi ha-Kohen, od něj vše převzal jeho syn Šemarja ha-Kohen a od něj jeho syn Zuta ha-Kohen a od něj tradiční pojetí a výklad Zákona převzal náš veliký učitel Anan ben David ha-nasi.

Anan ben David ha-nasi pak přišel z Východu do Bagdádu, kde se usadil a začal učit Lid Izraele slovu Božímu.
Anan ben David ha-nasi učil Lid Izraele pravdě a spravedlivému soudu, vštěpoval jim Boží bázeň a přesvědčil je, aby se drželi prastarého pravdivého učení a nenechali se unést novým klamným učením.

Díky tomu si nadělal velké množství nepřátel a ve sto třicátém roce vlády malého rohu 1), za vlády chalífy al Mansura dokonce téměř přišel o hlavu.
Anan ben David ha-nasi obětoval svůj život Věčnému Bohu, stal se obráncem a obhájcem Slova Božího.

Následují detaily ze života Anana ben David ha-nasi a přesné datace jednotlivých historických událostí.
Podle Jefeta ben Saíd uplynulo v době sepsání knihy 413 let od doby Anana ben David ha-nasi, 1 045 let od zničení druhého Chrámu; k oddělení
בני מקרא a Mišnaistů došlo podle něj 662 let po zničení druhého Chrámu.

1) Vláda malého rohu - vláda islámu. Malý roh je zmíněn v proroctvích proroka Daniela (například Daniel 7:8). Podle Jefeta ben Saíd, podobně jako podle jiných našich učenců představuje malý roh budoucí moc a vládu islámu.

Základy Mišny, která je jádrem Talmudu, položil Jehuda ben Šimeon; ten pro tento účel shromáždil a sepsal ústně tradované lidové pověsti a legendy; došlo k tomu roku 530 Seleukovské éry, tedy 150 let po zničení druhého Chrámu.

Kromě tohoto díla sepsal Jefet ben Saíd komentář k Pěti knihám Mojžíšovým.

Do dnešní doby se v naší komunitě traduje, že věhlasný učenec Ibn Ezra byl žákem našeho učence Jefeta ben Saíd.
Tato legenda může mít racionální základ, neboť Ibn Ezra a Jefet ben Saíd byli současníci, oba sepsali komentář k Pěti knihám Mojžíšovým; Ibn Ezra se ve svém díle velmi často na Jefeta ben Saíd odvolává a cituje ho.
Současníkem Jefeta ben Saíd vzbuzujícím zájem orientalistů byl i náš učenec Jehuda ben Elijahu Hadassí.