Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krym, Polsko a Litva II

Sinan byl za odměnu jmenován chánovým vrchním komořím a správcem chánova jmění.
Než Sinan zemřel, zastával tento vysoký úřad po dobu vlády čtyř chánů.

Po celou dobu ani na okamžik nezapomněl na své hlavní poslání, a to pomáhat svým souvěrcům.

Sinan - Baj Chodža si s lítostí uvědomil, že karaimové Čufut Kale dosáhli tak hluboké intelektuální stagnace, že přestali svůj úpadek vnímat.
Zcela na mizině a zdevastováni, intelektuálně na dně, smířeni se svým osudem, nevykazovali (karaimové Čufut Kale) byť jen minimální snahu se ze své žalostné situace dostat.
Lidskostí a mírným zacházením změny nebylo možné dosáhnout, proto se chtě nechtě musel uchýlit k tvrdým opatřením.

Obrátil se na chána a vysvětlil mu žalostnou situaci svých souvěrců; chán Sinanovi udělil dědičnou a neomezenou moc nad karaimy.
Chánský firman * mu umožnil nahnat za asistence policie všechny karaimy do Čufut Kale.

* Firmany (z perského فرمان, farmân = dekret) byly dekrety (nařízení) vydávané v některých historických muslimských státech, zejména v Osmanské říši, Mughalské říši či Íránu za vlády šáhů.

Poté nechal na šest měsíců zamknout brány pevnosti a nikomu neumožnil pevnost opustit; všichni mladí i staří byli donuceni navštěvovat školu.
Veškeré náklady šly na jeho účet!

Bylo zřízeno deset škol, každá škola byla určena pro studenty určité věkové kategorie.
Vousáči i šediví starci v pokleku před učitelem četli nahlas písmena a slabikovali.
Zpočátku šla výuka velmi ztuha.
Pro karaimy uvyklé životu v lesích a volnému prostranství bylo velmi obtížné pobývat v uzavřené místnosti; stěny školy v nich vyvolávaly pocit stísněnosti.
Nemožnost uniknout a strach z trestu způsobily, že všichni karaimové (byť neochotně) školu navštěvovali.

Intenzivní učení mělo blahodárný vliv a neslo své ovoce; ještě před uplynutím šesti měsíců se mnozí nadchli pro studium; a i dříve negramotní starci byli schopni číst v synagoze modlitby.
Po uplynutí šesti měsíců se brány pevnosti otevřely; karaimové se pod vedením Sinana začali zabývat sadařstvím, ovocnářstvím a polními pracemi, a začali vést řádný život.

Lid se postupně začal seznamovat se Zákonem, a byl zděšen, když si uvědomil, jak (v minulosti) porušoval díky své neznalosti Zákon.
Aby nedošlo k návratu do předchozího stavu, začali otcové horlivě dohlížet na vzdělávání svých synů (*).

(*) Dva roky po příchodu Sinana na Krym obdržela karaimská komunita v Konstantinopoli od luckého karaima Josifa Samojloviče (Rabiči) dopis následujícího znění: Síla naše a pevnost naše, kníže Sinan dva roky po svém příchodu, tj. v roce 5269 od stvoření světa podle karaimského letopočtu, tedy v roce 1504, shromáždil všechny Izraelity rozptýlené po vesnicích v okolí Čufut Kale; a to na základě povolení získaného od krále Mengli Girej chána, syna Gazi Gireje, syna Mohameda Gireje prvního.
Sinan oddělil své souvěrce od jinověrců, mezi kterými žili a jejichž životní styl přijali, a ustanovil nad nimi schopné předáky a učenci je vyučovali Zákonu a předpisům, tak aby jim Čufut Kalští rozuměli stejně jako jiné karaimské komunity.
S tím kdo se odmítal podřídit, chtěl setrvat v nevědomosti a odmítal naslouchat Božím slovům, bylo jednáno v souladu se zákonem, který vycházel z dekretu vydaného králem.
Nechť je odměněn Hospodinem za to, že přivedl ztracené k Věčnému, a usadil je uprostřed komunity, která od nepaměti vévodila všem našim komunitám.
Tento dopis sepsaný Josifem Rabiči je v držení konstantinopolské komunity do dnešních dní.

Tímto způsobem filantrop Sinan zachránil celou komunitu před zánikem.

Sinan Baj Chodža byl pro své souvěrce přínosem ještě v dalším ohledu.
Před jeho příchodem neměli karaimové u chánského dvora žádného zástupce; karaimové nemohli žádným způsobem ovlivňovat své záležitosti a nepodíleli se na řešení svých problémů; to pro ně mělo téměř vždy neblahé důsledky.
Sinan obdržel dědičný titul Aga, ten mu otvíral dveře chánského dvora; jeho následovníci působili ve prospěch našeho lidu u dvora až do konce vlády posledního krymského chána.

Na znamení přízně a laskavosti vydávali krymští chánové agům jarlyky, které jim zaručovaly významná práva, privilegia a pravomoci, a vyjímaly je z působnosti mnohých restriktivních nařízení.

Sinan Baj Chodža zemřel v roce 1551 ve věku 78 let; jeho slavné jméno zůstává do dnešní doby v myslích souvěrců a nikdy nebude zapomenuto.
Sinan Baj Chodža je každou sobotu připomínán ve všech karaimských synagogách.