Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mordechaj Komtino (Kumatjano) 1530 - 1580

Mordechaj Kumatjano se narodil a celý život prožil v Konstantinopoli.
Již v mládí se začala projevovat jeho touha po vědění.
K jeho štěstí se stal žákem osvíceného učitele Chanocha Canorta, od kterého získal všestranné vzdělání a nezkreslený pohled na svět.

Mladý Kumatjano se pod vedením svého učitele seznámil s díly věhlasných myslitelů a zejména pak nesmrtelným dílem Abrahama ibn Ezry, kterého až fanaticky obdivoval.

Pokud ale v některém z těchto děl objevil myšlenky či tvrzení neodpovídající jeho pohledu na svět, bez jakýchkoli omluv je zavrhnul, a kde to bylo možné, předložil důkazy, které je vyvracely; tak silný měl smysl pro spravedlnost a nestrannost.

Jeho nestrannost a spravedlnost mu nejednou způsobila velké problémy.

Ibn Ezra byl považován za neomylnou autoritu a jeho názory nebylo povoleno zpochybňovat.
Komtino, který tento zákaz nerespektoval, vyvolal bouři a byl nucen v tvrdých disputacích dokázat oprávněnost své kritiky. 
Po dosažení plnoletosti získal v Konstantinopoli post rabína.
Komtino nebyl (podobně jako někteří jeho kolegové) spokojen se systémem výuky Talmudu a Písma Svatého; osvojil si arabská a řecký jazyk a různé technické vědy.
Jeho oblíbenou činností bylo zavádění nabytých znalostí do praxe; a díky tomu se stal slavným.
Jeho všestranná učenost a půvabný styl jeho spisů jsou pýchou hebrejské literatury.
K jeho povinnostem rabína patřila i výuka Zákona Božího a Talmudu; proto založil akademii.

Karaimové Komtina považovali za osvíceného a lidského člověka, bez obav posílali do jeho akademie své děti a Komtino je ochotně přijímal.
Tato skutečnost vyvolala ostrý střet mezi talmudisty a karaimy.

Když se o tom dozvěděl Moše Kapsali, naštval se a aby možnosti vzdělávání karaimů v talmudistických školách jednou provždy zabránil, obnovil exkomunikaci karaimů a na každého talmudistu, který by karaimy vyučoval, uvalil klatbu; varoval, že každý kdo poruší jeho zákaz, bude stíhán i úřední cestou.
Ale ani exkomunikace ani klatba nepřinesly požadovaný efekt, naopak Elijahu Mizrachi a Mordechaj  Komtino se vzepřeli a postavili se na obranu naší mládeže.
Sepsali prohlášení odmítající zákaz a zveřejnili ho, přesvědčili komunitu o nevhodnosti agitace vedené rabi Mošem Kapsali.
Prohlášení obsahovalo čtyři následující body:

Za prvé
Maimonides i další naši učení souvěrci od pradávna vyučovali každého, kdo měl o vzdělání zájem, dokonce i jinověrce.
Vyhnanci ze Španělska vyučovali karaimy dokonce i po jejich exkomunikaci.

Za druhé
Dnešní
(z pohledu autorů prohlášení) karaimové nejsou ti, kteří v minulosti popírali tradiční učení rabínů.
Karaimové jsou podle slov Maimonida obsažených v kapitole o pokání hodni veškeré úcty, zasluhují si naši přízeň, samozřejmě pokud se nebudou vysmívat nám a našim zákonům.
Proto můžeme jejich děti jak obřezávat tak i vyučovat, a to nejenom obecným předmětům, ale i předmětům čistě rabínského směru.

Za třetí
Klatba
חרם uvalená na ty co vyučují karaimy Bohu nic nepřináší, jejím cílem není chránit judaismus ani upevnit židovskou víru; klatba byla uvalena čistě z osobního nepřátelství vůči karaimům, důvodem uvalení klatby je závist, neboť karaimští studenti prokazovali svým učitelům velkou úctu.

Za čtvrté
Nikdo to nemůže popřít, že od doby kdy rabanitští učitelé zabránili vzdělávání karaimů, došlo i ke stagnaci ve výuce samotných rabanitů, neboť po vyloučení karaimských žáků z rabanitských vzdělávacích institucí vymizela u zbývajících žáků veškerá soutěživost v získávání znalostí, veškerý zájem o studium, který v nich vyvolávali jejich karaimští spolužáci (*).

(*) Jona Gurland, str. 61

Konkurence na školách významně přispívala k rozvoji věd.

Komtinova akademie dala vzdělání našim prvním konstantinopolským učencům v oblasti náboženství a nenáboženských věd i představitelům veřejného života.
Na této akademii získal vzdělání i dnes v karaimském prostředí populární Elijahu ben Moše Bašjazi (Bašjači).
Jeho dílo
אדרת אליהו obsahuje instrukce týkající se Bohoslužby, obřadů či správného plnění náboženských povinností.

Také Bašjaziho (Bašjačiho) zeť Kálev Efendopolo (Efendopulo, Afendopolo), který אדרת אליהו dokončil, byl Komtinův žák.
Kálev Efendopolo je považován za jednoho z našich nejplodnějších autorů, který se mimo teologie zabýval i nenáboženskými vědami.
Dokonce ani poezie mu nebyla cizí.

Mezi jeho nejznámější díla patří:

1) תיקון כלי רוב השעות - popis mechanizmu kvadrátních hodin.

2) עשרה מאמרות - Deset pojednání. Toto dílo obsahuje úvahy o nejdůležitějších tématech judaismu v teologicko-filosofických souvislostech.

3) גן המלך - Králova zahrada. Sbírka náboženské poezie.

4) אבנר בן נר - Avner ben Nér. Dramatický příběh kombinující poezii s prózou.

5) מקלל יופי - Dokonalost krásy. Astronomicko-chronologické dílo.

Jeho liturgické chvalozpěvy jsou obsaženy ve všech našich modlitebních knihách.

Dalším Komtinovým studentem, který získal věhlas, byl Josef Rachizi, jehož schopnosti a rozsáhlé znalosti získaly obdiv samotného učitele; ten si Rachiziho vysoce cenil.

Rachizi se proslavil a stal se populárním u široké veřejnosti tureckého hlavního města ani ne tak díky své literární a odborné činnosti, jako spíše díky svým nezištným veřejně prospěšným aktivitám.
Všichni Izraelité se na něj obraceli se svými problémy ve svých svízelných situacích, a vždy u něj nalezli pomoc.
Mordechaj se vyjadřoval ve svých textech tolerantně, nepředpojatě a nestranně i o našich (karaimských) učencích a náboženských představitelích.
Napsal například:
A toto jsou pilíře, na nichž spočívá učenost.
Mám na mysli následující učence, nechť jim žehná Bůh a odmění je za milost, kterou prokázali Jeho lidu, učence a zářící světlaSahla ben Macliach ha-Kohen (abu al Sari), Jefeta ha-Levi a jeho syna Leviho, Benjamina ben Moše Nahavandi (Nahawandi; al Nahawendi), Daniela ben Moše ha-Kumisi (al Kumisi, ha-Kumasi) a Davida ha-Nasi (*).

(*) tamže str. 69

Toto hodnocení pronesené ústy rabína talmudisty dělá čest celému talmudistickému světu.

Talmudista Mordechaj Komtino nakonec zvítězil i nad Sa’adjou, nenávistným géniem neúnavně okopávajícím karaimské kotníky.

Pokoj tvým ostatkům pravověrný služebníku Boží, čestný pracante učenosti a dobrý člověku!

Tímto končím svůj popis čtyř mnou vybraných osobností a jejich vlivu na naše náboženské učení; následně se zmíním o několika našich předcích žijících na Krymu, v Polském království a v Litevském velkoknížectví.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA