Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krym, Polsko a Litva VI

Kdysi v minulosti se jednomu despotickému pašovi znelíbili karaimové, a tak se rozhodl karaimy vyhladit a zabavit jejich majetky.

Aby paša svůj barbarský úmysl ospravedlnil, vymyslel podlý plán; nařídil karaimkám, aby utkaly plátno pro uniformy jeho armády, k tomu jim dal k dispozici přízi.
Každá karaimská rodina obdržela tři libry lněné příze, ze které měla během jednoho dne utkat a dodat bělené plátno o stejné hmotnosti.
Aby karaimové nemohli přidat (k pašou dodané přízi) svou vlastní přízi, nechal paša postavit ke každému tkalcovskému stavu stráž.

Žádná z karaimek se ke tkalcovskému stavu ani nepřiblížila, neboť v daném čase nebylo možné úkol splnit.
Všechny karaimky zanechaly veškeré práce, zahájily půst a modlily se k Všemohoucímu ochránci strádajících a utlačovaných.
Vložily své veškeré naděje do Všemohoucího, a s pokorou se poddaly svému osudu.
Plátno mělo být utkáno v době od západu slunce do následujícího západu slunce.
Tato tragická událost se udála v prvních dnech měsíce února, během měsíce Adar.

Toho dne bylo překrásné počasí a bylo velmi teplo; moře bylo klidné, bez vln, hladké jako zrcadlo.

Do večera zbývalo pouze pár hodin, paša se nudil a netrpělivě očekával západ slunce; aby nudu zahnal, rozhodl se, že si čas zkrátí plavbou po moři.
Připravili mu tedy nádhernou loďku (kajk-jalyk), paša se v ní rozvalil, pokuřoval vodní dýmku a kochal se výhledem na moře.
Slunce začalo zapadat, a kormidelník stočil loď k přístavu, a právě v té chvíli se přihnala černá bouře; modré moře ztmavlo, s loďkou si začaly pohrávat ohromné vlny, pohazovaly si s křehkou loďkou ze strany na stranu jako s třískou.
Nakonec se jedna ohromná vlna převalila přes loďku a potopila jí před zraky v přístavu čekajících dvořanů i s krvežíznivým pašou na palubě.

A tak byl utlačovatel vdov a sirotků, okrádající pokojné a nevinné obyvatelstvo, spravedlivě potrestán.
Karaimové si oddechli a shromáždili se v chrámu Božím; tentokrát ne proto, aby naříkali a postili se, ale aby Bohu poděkovali a přinesli oběť rtů; aby zapěli chvalozpěvy Ochránci a Utěšiteli všech truchlících.

Tato událost je zachycena v lidových pověstech, a je označována jako Hop Hop Aga.

Pravdou ale je, že i feodosijští karaimové měli u dvora feodosijských pašů své zástupce; ti ale neměli takový vliv jako čufutkalští nebo jevpatorijští agové