Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sahl ben Macliach ha-Kohen

סהל בן מצליח הכהן

Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí byl nejednou zmíněn v první části této knihy.

Jen těžko budeme hledat tak skvělou osobnost, jakou byl Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí.

Jako mladík se přestěhoval z Jeruzaléma do Bagdádu, kde pak působil jako propagátor a misionář našeho učení; to znamená, že se chtě nechtě musel střetnout s příznivci Sa’adji al Fajjúmí.
Oponovat mu začal zejména jakýsi Jákov ben Šemuel, čímž donutil Sahla ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí, aby se chopil svého mocného pera.

Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí byl kromě hlubokých znalostí obdařen i vytříbeným a krásným slohem; číst jeho verše je požitkem.1
Ač byl Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí sám asketa, pohlížel na mnohé věci nefanatickým pohledem a byl i mužem zdravého rozumu.
Byl jakousi naší obdobou Hieronyma Savanarola, na rozdíl od tohoto katolíka ale neskončil na hranici inkvizice.

1Sahl ben Macliach ha-Kohen abu al Sarí je jediným z našich autorů, o kterém se pozitivně vyjadřuje dokonce i Grätz.

Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí nebyl tak fanatický jako Solomon ben Jerucham, přesto byl díky svým nebezpečně rozsáhlým znalostem Talmudu a mistrovskému stylu psaní obávaným protivníkem talmudistů.

Aby Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí usvědčil Sa’adju al Fajjúmí buď ze lži, nebo nevědomosti, předložil jako důkaz následující traktát Talmudu, který obsahuje příběh o svědcích novoluní.
Rabi Ješua vyslechl v Jeruzalémě svědky novoluní; jejich svědectví ale později označil jako nedůvěryhodné, a tak byl sedmý měsíc tišri a také desátý den tohoto sedmého měsíce, na který připadá svátek Jom Kippurim stanoven rozhodnutím Bejt Dinu.
Svědci se proto vydali z Jeruzaléma do Javne k rabanovi Gamlielovi, ten ale označil jejich svědectví za věrohodné a zrušil datum stanovený Bejt Dinem vedeným rabi Ješuou; dále pak nařídil rabi Ješuovi, aby se v den, na který stanovil Jom Kippurim, vydal pěšky z Jeruzaléma do Javne, vybaven jen holí a měšcem s penězi.
Rabi Ješua tak učinil.
Poté co raban Gamliel spatřil v dáli rabi Ješuu, vyšel mu naproti, objal ho a řekl: Nechť je s tebou mír Boží můj učiteli Zákona, jenž ses jako žák podřídil mému příkazu!

V té době byli členy Sanhedrinu učenci jako: rabi Ješua, rabi Dosa, rabi Jochanan ben Nuri, rabi Eleazar ben Erech a mnohé další osobnosti.
Sanhedrin se sešel v Javne v plné sestavě a jeho členové obstoupili rabana Gamliela, a začali s ním polemizovat o verši Zákona: Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem v roce. (2M 12:2)

Mimo jiné mu byla položena otázka: Jak by se měl vykládat biblický termín חודש.? *

* Chodeš חודש - nov, odvozeno od přídavného jména nový חדש.

Raban Gamliel jim odpověděl, že Věčný přikázal Mojžíšovi, aby tímto termínem byl označován měsíc od jednoho novoluní do novoluní následujícího, tedy od chvíle kdy je nový měsíc poprvé zpozorován na horizontu do následujícího zpozorování nového měsíce na horizontu.2

2To znamená, že raban Gamliel, autor talmudistického kalendáře, potvrzuje, že stanovování počátků měsíců, definované a praktikované Ananem ben David ha-nasi nebylo novotou, ale systémem, který Izraelité používali od nepaměti.

Následně zazněl další dotaz: A jak se má postupovat v případě, že horizont zakrývá oblačnost a nový měsíc není viditelný?
Máme v tomto případě věřit svědectví svědků, a pokud ano, máme každému z nich bezmezně věřit, nebo bychom měli být raději opatrní?
V té chvíli se raban Gamliel do odpovědí zapletl, a odpověděl, že v podobných případech by měla být svědectví svědků sice přijata, ale měla by být posouzena kriticky.
Této odpovědi se ostatní chytli, neboť věděli, že se sám řídil svědectvím svědků, kteří byli shledáni nedůvěryhodnými; a začali ho obviňovat, že se snaží vytvořit nový zákon a nová pravidla.

Raban Gamliel jim na to odpověděl: Nečetli jste snad: Toto jsou slavnosti Věčného, bohoslužebná shromáždění, jež budete svolávat v jejich určený čas?! (3M 23:4)
Je psáno: budete svolávat.
Bez ohledu na to, že se díky vnějším okolnostem mýlíte; bez ohledu na to, že svoláváte v nesprávný čas vědomě a bez ohledu na to, že jste pastýři stád.
A o kom hovoří Písmo Svaté, o Exilarchovi nebo o kolegiu?!
Samozřejmě, o Exilarchovi!
A nejsem snad Exilarchou já!
A nejste-li snad vy členové kolegia?!
Jak si dovolujete zpochybňovat můj výnos?!
I odpověděli mu: Není-li snad povoleno žákům zastavit svého učitele, pokud se odklonil od pravdy?!
Raban Gamliel odpověděl: V tomto případě jsem se ale od pravdy neodchýlil, neboť v domě svého děda jsem přijal tradici týkající se třináctého měsíce a devatenáctiletého cyklu.
Podle této tradice, je povinností považovat den za sváteční v případě, že svědectví svědků následovalo po večerní modlitbě.

Členové Sanhedrinu ale toto tvrzení odmítli, a tvrdili, že v dobách proroků nic podobného praktikováno nebylo, a že nelze vytvářet nové zákony.
Ani jedna strana sporu nechtěla ustoupit, a tak došlo mezi rabanem Gamlielem a členy Sanhedrinu ke sporu.

Lid Izraele se také rozdělil dvě části, jedna část stála za rabanem Gamlielem, druhá pak na straně Sanhedrinu.
Spor mezi členy Sanhedrinu a rabanem Gamlielem se táhl po dobu patnácti let.
Strany sporu se nakonec obrátily na světské moci, rabana Gamliela sesadili a nahradili ho jiným Exilarchou; toho se ale Sanhedrinu nepodařilo přesvědčit.

Poté babylonští učenci svolali sněm, jemuž předsedal Exilarcha, na kterém projednali situaci Lidu Izraele, a rozdělili moc mezi Exilarchu a kolegia akademií v Suře a Pumbeditě.
Toto rozdělení moci způsobilo další závažné komplikace a mělo katastrofální důsledky.
 
Dosa ben Harkinas shromáždil znovu učence a vyzval je, aby se s bývalým Exilarchou smířili.
Učencům bylo jasné, že raban Gamliel od svého názoru neustoupí, a že usmíření bude znamenat odstoupení od starobylých a zavedených pravidel, a místo nich zavést jeho inovace.
Takovéto zavrhnutí starobylých a zavedených pravidel bylo značně riskantní, proto si učenci kladli podmínku, že vše musí být řádně zaprotokolováno a necháno na budoucích generacích, aby rozhodly s konečnou platností.

Po smrti rabi Dosy, rabi Jochanana ben Nuri a mnoha dalších učenců, přistoupil zbytek učenců, např. rabi Akiva, rabi Tarfon, rabi Išmael, a další, na kompromis s rabanem Gamlielem; raban Gamliel ani tehdy nehodlal ustoupit od svého názoru, a učencům předložil k přijetí jím, na základě astronomických výpočtů, sestavený kalendář; podle kterého měl každý v Zemi Izraelské slavit svátky ve stejnou dobu, a dále pak přijmout jeho inovativní pravidlo o stanovení nového měsíce neodpovídající starobylým a zavedeným pravidlům.

Protestoval pouze rabi Išmael, řka: Jak dlouho ještě budeš uvádět lid v blud, a jak dlouho se ještě budeš snažit vytvořit vlastní nový zákon?!
Rabi Išmaela ale nikdo z učenců nepodpořil, ten proto opustil jednání.
Ostatní přijali návrh rabana Gamliela a společnými silami sestavili kalendář s devatenáctiletým cyklem, obsahujícím třináct běžných let a sedm let přestupných.

Tímto způsobem bylo rozhodnutím jediného člověka opuštěno starobylé a zavedené pravidlo stanovování počátků měsíců a dat svátků.

A i přes existenci tohoto, zcela jasného a obecně známého traktátu Talmudu, si Sa’adja al Fajjúmí dovolil na dané téma napsat, že výše zmíněný kalendář není novotou zavedenou rabanem Gamlielem, ale že jej Lid Izraele používal již od doby proroků.
Sa’adja al Fajjúmí dále tvrdil, že kmen Isachar byl pověřen sestavováním kalendáře a stanovováním dat svátků.

Naši rozhodní a rázní obránci pravého Zákona, naši učitelé víry nemohli zůstat pouze rozhořčeni tím, že se Sa’adja al Fajjúmí snaží tak očividně přivést Lid Izraele v omyl.  
A tak i Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí v zápalu hněvu odhodil veškerou zdvořilost, ve své kritice nebral ohledy ani na Sa’adjovo dobré jméno, ani na jeho významný post; tento text adresoval ostatním talmudistům:

Bratři!
Nevěřte těm, kdo říkají, že my karaimové, vám přejeme zlo, neštěstí a zkázu!
Nechť nás Bůh chrání před takovým hříchem!
Pokud bychom byli tak zlí a špatní, jak by mohl mít Věčný s námi slitování?!
Nemodlíme se snad v těchto dnech, kdy se plameny hranic snaží sežehnout Syny Izraele, k Věčnému a neprosíme Ho snad, aby si připomněl naše praotce a smiloval se nad celým domem Izraele?!
Ó bratři!
Neviňte nás za to, že jsme psali kriticky; neboť jsme byli vedeni láskou!
Ó jak by bylo úžasné, žít v míru se svými bratry!

Tak pravil a tak napsal.

Je zřejmé, že Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí nebyl žádný snílek vznášející se v oblacích, ale realista pevně stojící na zemi; všechny jeho argumenty a důkazy jsou především odvozeny z běžného života lidu.
Jeho hypotézy jsou snadno pochopitelné i pro nezasvěcené.
V jednom dopise adresovaném Jákovovi ben Šemuel, ve kterém vysvětluje, proč mají karaimové právo nevěřit Talmudu a tvrzení, že tradice Talmudu je tradována již od Mojžíše a proroků, mimo jiné píše:

Nechť Izrael a Juda uvědomí, že si učenci Mišny v mnoha otázkách vzájemně odporují; vzájemně spolu nesouhlasí, jeden vyvrací tvrzení druhého.
V případě, že by slova vyšla z úst proroků či mužů poctěných prorockým viděním, byl by podobný zmatek nemyslitelný.
Jeden učenec Mišny něco označuje za nečisté, jiný to ale označuje za svaté; jeden učenec Mišny něco povoluje, jiný to samé zakazuje.
Bože, chraň nás, ať nikdy neuvěříme báchorkám, že tato nařízení vzešla z úst svatých mužů.
Tento typ nařízení vychází pouze z lidského úsudku. 3

3 Viz Pinsker - přílohy strana 26 - Sahlův poetický dopis, verše 9 a 1

A teď si neuškodí poslechnout co o Sahlovi ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí píše Grätz: Nejhorlivějším, nejschopnějším, nejúspěšnějším a nejvášnivějším lovcem 9 byl jeden z mnoha zbožným karaimských asketů, mladý jeruzalémský karaim abu Sarí Sahl ben Macliach Kohen.
Abu Sarí Sahl dokonale ovládal arabštinu i hebrejštinu, hebrejsky psal lépe, než kdokoli z jeho současníků.
Abu Sarí Sahl je autorem hebrejské gramatiky, komentářů k několika knihám Písma Svatého a knihy o náboženských povinnostech
מצוות(958).
Nicméně dílo tohoto karaimského gramatika a exegety není žádným přínosem 10, neboť karaimům není souzeno dosáhnout cíle, tím spíše Sahlovi, který byl ovládán temným asketizmem neumožňujícím mu odchýlit se od doslovného významu textu.
O to víc ho jeho souvěrci považují za velkého učitele
Sahl byl kritikem odpůrce karaismu Sa’adji.

9 Lovec = misionář
10 Grätz si nemohl pomoct, a musel Sahla alespoň trochu očernit

Grätz dále píše, že Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí diskutoval s lidmi v Bagdádu, přesvědčoval je, aby opustili tradice a vypověděli poslušnost oběma akademiím.
Akademie v Suře a Pumbeditě přirovnal ke dvěma ženám, o kterých se v knize proroka Zachariáše píše, že přenesly hřích do Babylónie (Zach 5); dále pak své posluchače vyzíval, aby se zdrželi Zákonem zakázaných činností a potravin, i když jim to jejich rabíni povolili.
Jeho kritika talmudistů byla podle Grätze tak tvrdá a urážlivá, že se talmudisté museli obrátit na světské úřady, aby Sahla zklidnily.

Následně Grätz píše o konfliktu mezi Sahlem ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí a Jákovem ben Šemuel, který naopak veřejně kritizoval Sahla a učení karaimů.
Tento Jákov ben Šemuel si za to od karaimů vysloužil přezdívku Překrouceč.

Grätz dále o názorovém sporu mezi Sahlem ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí a Jákovem ben Šemuel píše: Sahl se na kritiku nebál odpovědět; odeslal Jákovovi list napsaný nádhernou hebrejštinou, ve kterém pokračoval ve svých útocích, a ve kterém vcelku věrně a objektivně popsal karaismus a rabanismus své doby. Oba směry popsal tak, že si ani jedna strana nemohla stěžovat, že opomenul byť jen jedinou světlou či temnou stránku každého z nich.
Sahl v listu napsal: Přišel jsem z Jeruzaléma, abych varoval lid a abych šířil učení bohabojných.
Ó kéž bych měl dostatek síly putovat z jednoho města do druhého, abych tam mohl probudit lid Boží.
Ty tvrdíš, že jsem přišel, abych se obohatil, podobně jako jiní, kteří odírají jak živé, tak i mrtvé.
Já jsem ale přišel ve Jménu Božím, abych obrátil ducha a mysl lidu k pravé víře, abych lid varoval před výplody lidské fantazie a před žvásty obou nevěstek (gaonských akademií).
Nemohl jsem se zachovat jinak, neboť jsem byl hluboce pobouřen tím, jak se mé bratry a souvěrce vzdalují od Boha, jak je odklání z pravé cesty, a jak nakládají těžké jho na prostý nevzdělaný lid, jak lid utiskují a odírají, jak vládnou pomocí útlaku a pronásledování, a jak to činí s pomocí mohamedánských vládců a jejich úřadů, jak nutí naše chudé, aby si půjčovali na lichvářský úrok, aby si mohli těmito penězi naplnit své kapsy, a podplácet jimi mohamedánské úředníky a kupovat si jejich přízeň a podporu!
Uctívají pouze sami sebe, nestarají se o své komunity a neučí je pravému smyslu Božích přikázání.
Atd.

Extrémně asketický Sahl ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí byl jedním ze zakladatelů učení מרכבים.

Kromě zmíněných listů, liturgických děl a synagogálních písní je Sahl ben Macliach ha-Kohen abu al Sarí i autorem:

1. Knihy לשון לימודים o literárním jazyce
2. Komentářů ke knihám Mojžíšovým
3. Exegetické analýzy Izajášových proroctví

Ve stejné době žil i náš další velký učenec a učitel Jefet ben Ali ha-Levi ha-Bacrí.