Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jehošua ben Jehuda

יהושע בן יהודה

אבו אל פראג פורקאן אבן אסד

Jehošua ben Jehudah známý též jako Abú al Farag Furkan ibn Asad; je po právu označován jako náš velký učitel ישועה המלמד הגדול.

Jehošua ben Jehudah je jedním z velikánů, kteří navždy zůstanou v paměti lidu.
Jehošua ben Jehudah se významně podílel na rozvoji naší komunity, i našeho náboženství a učení.
V první části mé knihy jsem se o něm sice již krátce zmínil *, tuto krátkou zmínku ale považuji za nedostatečnou.

* Viz kapitola Solomon (Salmon) ben Jerúcham II

Někteří autoři ho označují jako žáka Josefa ben Abraham ha-roe; tvrzení, že byl Jehošua ben Jehudah přímo jeho žákem jde ale věřit jen velmi těžko, neboť oba učence od sebe dělilo sto padesát let.
Je zřejmé, že tito autoři měli spíše na mysli to, že Jehošuu ben Jehudah silně ovlivnili spisy Josefa ben Abraham ha-roe; že mu byly jakýmsi průvodcem a že z nich studoval filozofii a teologii.
Jehošua ben Jehudah přijal exegetický systém Josefa ben Abraham ha-roe i jeho pohled na příbuzenské svazky.
Znamená to tedy, že náš velký učitel přijal a osvojil si sto padesát let staré myšlenky našeho velkého filozofa a teologa.

Zbožný Jehošua ben Jehudah zdědil veliké jmění; ze svého dědictví velkoryse rozdával potřebným.
Pozitivním myšlením, výjimečnou inteligencí, moudrostí a ryzím charakterem obdařený
Jehošua ben Jehudah směřoval odhodlaně ke svým ušlechtilým cílům.
Nejdůležitějším z těchto cílů byl boj s učením
מרכבים, které se tak katastrofálně podepsalo na naší komunitě.
Velmi dobře si uvědomoval, jak nároční úkol na sebe bere; věděl, že je nutné zničit několik staletí obecně přijímané a hluboce zakořeněné učení
מרכבים jediným úderem.
Je obecně známo, že se o stejnou věc pokoušel i Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe; tento filozof a teolog však nepředložit dostatek nevyvratitelných argumentů a nepožíval tak vysokého stupně autority, která by mu umožnila učení
מרכבים úspěšně vykořenit.

Na rozdíl od něj, byl Jehošua ben Jehudah bojovníkem schopným se tomuto zlu postavit a porazit ho.

Vysoké sociální postavení, výjimečná inteligence, moudrost a učenost, uchvacující dar slova, to vše ho předurčovalo k tomu, aby jedinou ranou zlomil vaz učení מרכבים, které již dávno překročilo hranice zákonnosti.

Pro tento účel Jehošua ben Jehudah sepsal svou slavnou knihu ספר הישר a její kopie nechal rozeslat mnohým komunitám.
Kniha byla přijata širokými masami, neboť byla napsána arabsky a velmi srozumitelným způsobem.
V roce 1090 jí jeden z žáků Jehošuy ben Jehudah, jakýsi Jákov ben Šemuel, přeložil do hebrejštiny1).

1) Jedna z kopií této knihy se nachází v knihovně nizozemského města Leiden, další kopie je součástí sbírky Avrahama Firkoviče.

Lid získal díky knize možnost seznámit se s nedostatky již značně deformovaného učení רכוב; k úplnému odvrácení se od tohoto učení a k zastavení se na jím definovaných hranicích Zákona ale došlo zejména díky kázáním samotného autora je jeho žáků.

A tak byl zasazen smrtelný úder učení, které po dlouhá léta působilo zlo našemu lidu.

Kniha ספר הישר si nevydobyla věhlas jenom mezi současníky Jehošuy ben Jehudah, neztratila na významu ani v dnešní době, neboť vychází pouze ze slov Mojžíšových a slouží jako jakýsi komentář k jeho veršům týkajících se krvesmilstva.
Tyto verše největšího z proroků můžeme najít v osmnácté kapitole Třetí knihy Mojžíšovy, a to od šestého verše a konče veršem osmnáct.

A dále pak v několika verších dvacáté kapitoly stejné knihy.

Tyto zákony popisují možné nepovolené vztahy osoby k šesti typům příbuzných, a to dva typy nepovoleného vztahu k příbuzným v přímé vzestupné linii, tedy k otci a matce; dva typy nepovoleného vztahu k příbuzným v přímé sestupné linii, tedy k synovi a dceři a dva typy nepovoleného vztahu k příbuzným v boční linii, tedy k bratrovi a sestře.
Nepovolený vztah k příbuzným v přímé vzestupné linii, tedy k otci a matce se označuje jako
עקר.
Nepovolený vztah k příbuzným v přímé sestupné linii, tedy k synovi a dceři se označuje jako
פרח.
Nepovolený vztah k příbuzným v přímé boční linii, tedy k bratrovi a sestře se označuje jako
ענף.

Tito příbuzní jsou ve výše zmíněných zákonech označováni jako שאר, neboť jsou příbuznými prvního stupně.

Dalším typem příbuzných jsou příbuzní druhého stupně označovaní termínem שְׁאֵר בָּשָׂר; do této skupiny patří bratrův syn - synovec, otcova či matčina dcera (nevlastní sestra) atp. 

Třetím typem příbuzných jsou příbuzní třetího stupně, tedy osoby, které se staly příbuznými důsledkem uzavření sňatku; tato skupina je označována jako דבק בשר a patří do ní osoby nerozlučně spjaté s pokrevním příbuzným skrze sňatek.

Jehošua ben Jehudah shromáždil a uspořádal výše uvedené zákony týkající se nepovolených příbuzenských vztahů a na jejich základě definoval pět principů a šestý princip odvodil na základě analogie a (induktivního a deduktivního) rozumového úsudku הגברה.
Každému z principů je věnována samostatná kapitola, která obsahuje biblické verše týkající se daného typu nepovoleného příbuzenského vztahu, a pod těmito verši jsou vyjmenovány osoby, jichž se zákaz týká podle typu příbuzenství.
Ve vzestupné a sestupné linii není zákaz sňatku nijak omezen.
Pokud jde o sňatek s příbuzným z vedlejší linie, byl zrušen zákaz sňatku s osobou z druhého a vyššího stupně vedlejší příbuzenské linie. 
Povolen byl i sňatek s bratrancem či sestřenicí, a to na základě verše 4M 36:11:Selofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa se staly manželkami synů svých strýců.

Zásadní chybou מרכבים bylo, že zákazy vztahující se na vzestupnou a sestupnou část přímé linie aplikovali i na vedlejší linie a také to, že některá biblická slova vykládali doslovně a značně tak zúžili jejich původně velmi široký význam.
A tak došlo k nutné nápravě; zákony začaly být v běžném životě opět aplikovány v jejich pravém slova smyslu.
Duch tradice ale Bohužel ovlivnil i našeho velkého učitele a reformátora. 
Jehošua ben Jehudah totiž učinil jedno zásadní opomenutí, které má neblahý vliv na náš lid až do dnešní doby.

Vážený čtenáři, dovol mi přerušit tento příběh, a nech mě vysvětlit problém, kterému se po staletí vyhýbali i takový učenci, jimž nesahám ani po kolena.
A zde je můj výklad:
Je obecně známo, že naše karaimská věrouka klade důraz na svobodu kritického myšlení a na svobodu kritizovat názory a tvrzení našich předků, pokud je shledáme nesprávnými; někteří naši učenci to dokonce nepovažují takovou kritiku za právo, ale za povinnost.
Pokud zjistíme, že se naši předkové v něčem odchýlili od litery Zákona, a ustanovili například nějakou tradici nebo zavedli nějaký obřad, má právo (podle některých dokonce povinnost) ten, kdo to zjistí jako první, tuto tradici nebo tento obřad změnit tak, aby odpovídal/a liteře Zákona, nebo zcela zrušit, bez ohledu na to, kolik staletí byl daný obřad praktikován nebo jak dlouho byla daná tradice dodržována.
A já, jako karaim, nemám povinnost taký obřad nebo takovou tradici dodržovat.
A tak můj drahý čtenáři, nepovažuj za drzost to, že jsem se rozhodl využít svého zákonného práva.
Dokonce i Písmo Svaté uvádí praktický příklad implementace tohoto práva.
V osmnácté kapitole Druhé knihy Královské se můžeme dočíst o zbožném králi Chizkijášovi, který:
Odstranil posvátná návrší, rozbil posvátné sloupy, skácel posvátný kůl, na kusy roztloukl bronzového hada, kterého udělal Mojžíš a jemuž až do oněch dnů Izraelci pálili kadidlo. (2 Královská 18:4)

Téměř 600 let praktikovaná tradice odporující Zákonu, nebyla zrušena ani prorokem Samuelem, ani králem Davidem; zrušil jí svým nařízením až bohabojný král Chizkijáš.

Tyto argumenty považuji za dostatečné ospravedlnění, a toho kdo by se mě pokoušel z něčeho obviňovat, mohu jen litovat.

Náš velký dobrodinec Jehošua ben Jehudah použil jako výchozí verš šesté kapitoly verš 3M 18:11: Neodkryješ nahotu dcery jiné ženy svého otce. Tvůj otec ji zplodil, je to tvá sestra, neodkryješ její nahotu.

Verš 3M 18:11 definuje zakázaný vztah dvou osob ze dvou úhlů pohledu, za prvé z pohledu linie otec a syn a za druhé pak z pohledu linie matka a dcera.
Otec a matka jsou pokrevními příbuznými prvního stupně, dcera a syn jsou pokrevními příbuznými druhého stupně.
Pokud do svazku manželského vstoupí muž, který má syna z předchozího manželství; podle výše zmíněného verše si již syn nesmí vzít macešinu dceru.
Jsou pokrevními příbuznými (v přímé sestupné linii), a proto se jejich vztah stal nepovoleným.
A nyní musíme zaostřit naší pozornost na skutečnost, že se výše uvedený verš zakazuje vztah pouze osobám náležícím do přímé sestupné linie.

Náš učenec Jehošua ben Jehudah ale z výše uvedeného verše odvodil, že je zakázáno, aby si příbuzný/á vzal/a příbuznou/příbuzného.
Toto pravidlo se stalo ústředním motivem páté kapitoly.
Když v páté kapitole definoval osoby, na které se zákaz vztahuje, ztratil ze zřetele, že se týká pouze přímé vzestupné a přímé sestupné linie, ne však linií vedlejších.
Pokud by tomu tak nebylo, největší z proroků Mojžíš by sám sobě protiřečil, neboť povolil, aby si Selofchadovy dcery vzaly syny svých strýců, tj. povolil sňatky mezi příbuznými druhého stupně z vedlejší sestupné linie.
Pravidlo odvozené Jehošuou ben Jehudah způsobilo, že byly zakázány i sňatky mezi osobami, které spolu nebyly pokrevně příbuzné.
Například pokud si nějaký muž vzal ženu, manželova sestra si již nemohla vzít manželčina bratra.
Proč ale?!
Vždyť mezi nimi neexistuje žádné pokrevní příbuzenství!
Kde něco podobného náš Zákonodárce Mojžíš zakazuje?!
Naopak, všechny zákazy se vztahují k pokrevnímu příbuzenství.

To, že zákazy vztahující se k vzestupným a sestupným liniím, nelze vždy aplikovat na vedlejší linie je patrné z následujícího grafu:

000001.jpg

Všechny zákazy týkající se příbuzenských svazků obsažené v Zákoně se v plné síle vztahují na rovnoběžné vzestupné a sestupné linie; ne vždy je ale možné je uplatnit na vedlejší linie.
Zákaz se nevztahuje na sňatky mezi dětmi ze sestupných linií vycházejících z vedlejších linií, tedy na sňatky mezi dětmi mého bratra a mé sestry, a dětmi z mé sestupné linie, tedy mými dětmi.
Pravidlo chybně definované naším velkým učitelem Jehošuou ben Jehudah se ale vztahovalo i na ně.
Toto chybně definované pravidlo mělo neblahý dopad na velké množství manželství, která byla z pohledu Zákona v naprostém pořádku.
A tak se stalo, že mnoho manželství nemohlo být uzavřeno a mnoho mladých lidí nespravedlivě trpělo!

V dnešní době, kdy se ženská otázka stala v rámci naší komunity limitujícím faktorem, a kdy jí je nezbytné neprodleně řešit, nemáme právo dezinterpretovat pravý smysl Zákona.
Jedním z řešení je okamžité omezení platnosti zákazu nesprávně odvozeného Jehošuou ben Jehudah; omezení zákazu by se samozřejmě mělo týkat pouze vedlejších rodových linií.

Připomeňme si, že Bůh je Jediný, a Zákon, který nám daroval skrze svého proroka Mojžíše je také jediný, a je hřích k Zákonu přidat či odebrat byť jen jediné písmeno.
Našeho velké učitele ale nemůžeme obviňovat z přehlédnutí tak zásadní chyby; jednalo se totiž o ústupek vůči neústupným vyznavačům učení
רכוב. *

* Tento a několik dalších podobných ústupků a opomenutí ale způsobilo, že učení מרכבים nebylo zcela vymýceno, pouze po dobu života Jehošuy ben Jehudah předstíralo svou smrt. Po jeho smrti učení díky těmto opomenutím opět ožilo a sálo krev lidu ještě po několik dalších století, a to do doby Izraela Dajana a Jefeta Caira.


Každopádně jsme Jehošuovi ben Jehudah vděční a jeho jméno navždy zůstane v našich myslích.

Neméně důležitá byla i kázání Jehošuy ben Jehudah; skrze ně pozitivně ovlivnil mravní hodnoty svých souvěrců a výrazně posílil jejich zbožnost.
Díky Jehošuovi ben Jehudah se naše náboženské učení začalo nezadržitelně šířit v talmudistickém světě; jeho expanze nabyla nebývalých rozměrů.

Kromě díla ספר הישר napsal Jehošua ben Jehudah ještě:

Rozsáhlý výklad Pěti knih Mojžíšových pod názvem אוצר נחמד.

Dále pak zkrácenou verzi této knihy.

Pojednání o jednotlivých ustanoveních Zákona pod názvem בראשית רבה.

Knihu kázání o morálce pod názvem ספר מצוות נפש.

Tři kapitoly ve formě dodatku ke knize ספר נימות nám již známého Josefa ben Avraham ha-Kohen ha-roe.

Knihu úvah ספר הרעיון.

Komentář k desateru přikázání.

Jehošua ben Jehudah žil a zemřel v Jeruzalémě.

Jak již bylo řečeno, jedním z jeho žáků byl i Ibn al Taras Kastilský.