Jdi na obsah Jdi na menu
 


Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe

יוסף בן אברהם הכהן הרואה

Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe byl velkým přínosem pro teologii a odbornou teologickou a teologicko-filozofickou literaturu.

Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe byl obdařen mimořádnými intelektuálními schopnostmi a od svého mládí byl známý svou vášní pro studium přírodních věd.
Ač žil téměř ve stejné době jako Solomon ben Jerucham, od tohoto horlivého obránce naší víry se lišil téměř ve všem.
Vše posuzoval ze širší perspektivy, podporoval studium cizích jazyků a považoval za přípustné studium všech vědních oborů.
Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe tvrdě pracoval a jeho úsilí nebylo marné; stal se teologem-filozofem, jehož jméno můžeme uvádět spolu se jmény nevýznamnějších evropských teologů-filozofů.

Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe si již svým prvním dílem zajistil čestné místo mezi učenci své doby.
Toto dílo nazvané
ספר המאור bylo sepsáno roku 910 křesťanského kalendáře; dílo se věnuje teologii a filozofii a mnohé jeho části vyvrací tvrzení Sa’adji al Fajjúmí.
Hlavním cílem Josefa ben Avraham ha-Kohen ha-roe ale bylo uvést do shody náboženství s filozofií, a to se mu celkem úspěšně podařilo.

Jeho kniha se stala v arabsko-jazyčném světě známá pod názvem Al Nuraj a Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe pod jménem Jakub al Bacir יעקב אלבציר.

Mnohem větší přínos ale měla jeho další skvělá práce ספר הנעימות.

Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe ovládal řecký a arabský jazyk, což mu umožnilo studovat filozofická a teologická díla sepsaná v těchto jazycích.
Pouhé čtení knih mu ale nestačilo, proto se rozhodl navštívit země a města, ve kterých se nacházely rozličné filozofické školy, navštívil také centra různých náboženských učení.
To mu umožnilo získat představu, jaký vliv měla jednotlivá náboženská učení a filozofie na způsob život a intelektuální vývoj jejich následovníků.
Během svých cest měl možnost se setkat se zbytky sekt s pěti či deseti vyznavači, jejichž existence nebyla tehdejšímu učenému světu známa.

Vše co viděl, slyšel a přečetl, bylo zapsáno a důkladně analyzováno, a následně obohaceno vlastními postřehy, názory a myšlenkami.

Názvy obou zmíněných knih přesně vystihovaly jejich význam.
První z knih osvětlovala našim učenců cestu jako nebeská světla a jako maják jim ukazovala cestu k pobřeží; druhá z knih zase našim učencům přinášela potěšení.

Geniální díla Josefa ben Avraham ha-Kohen ha-roe nevyužívali jen pouze naši učenci.
Podle Simchy Pinskera z díla našeho teologa vychází i kniha
מורה נבוכים, jejímž autorem je nesmrtelný filozof Maimonides.

Náš pozdější věhlasný teolog Áron z Nikomédie 1 ve svém slavné knize עץ חיים cituje z děl Josefa ben Avraham ha-Kohen ha-roe celá souvětí, v některých případech citoval dokonce celé pasáže a k těmto rozsáhlým citacím přidával své komentáře.
To je důvod, proč se tak často stává, že ten kdo nebyl osvícen světlem
ספר המאור není schopen strávit plod z עץ חיים.

1 Nikomédie Νικομήδεια je dnešní město İzmit v severozápadním Turecku

Teologické dílo ספר הנעימות obsahuje třicet pět kapitol.
Každá kapitola je věnována jednomu teologickému tématu:

První kapitola pojednává o vzdělávání, intelektuálním rozvoji a schopnosti kritického myšlení.

Druhá kapitola vysvětluje, proč bychom neměli opírat svou víru v Boha pouze o smyslové vjemy, a proč bychom jí měli posílit i intelektuálními argumenty.

Třetí kapitola řeší obecná jména (nomen appellativum) jimiž je Bůh označován.

Čtvrtá kapitola pojednává o přípustných představách o Bohu Stvořiteli.

Pátá kapitola vysvětluje, jaké vlastnosti můžeme Bohu přisuzovat.

Šestá kapitola pojednává o Boží vševědoucnosti.

Sedmá kapitola pojednává o nesmrtelnosti Boha.

Osmá kapitola řeší smyslové vlastnosti přisuzované Bohu.

Devátá kapitola pojednává o Boží existenci.

Desátá kapitola pojednává o Boží věčnosti a nadčasovosti.

Jedenáctá kapitola pojednává o Boží všemohoucnosti.

Dvanáctá kapitola opět pojednává vševědoucnosti Živého Boha.

Třináctá kapitola vysvětluje, že žádný člověk ani anděl nemůže spatřit Věčného Boha tváří v tvář.

Čtrnáctá kapitola vysvětluje, že Bůh je jediný a není Jemu podobného.

Patnáctá kapitola vysvětluje, že Slovo Boha Věčného není produktem hlasových orgánů.

Šestnáctá kapitola pojednává o tom, že Bohu může být vzneseno přání.

Sedmnáctá kapitola vysvětluje, že Bůh je zdrojem pravdy a spravedlnosti, a že veškeré bohatství patří Bohu.

Osmnáctá kapitola pojednává o zákonech měnících okolnosti.

Devatenáctá kapitola vysvětluje, že Bůh nikomu nečiní zlo.

Dvacátá kapitola vysvětluje, že všichni předstoupí před stejný Soud Boží.

Dvacátá první kapitola vysvětluje, že Bůh nestvořil zlo, ale pouze nekonečnou laskavost; nicméně by pro Všemohoucího Boha nebyl problém zlo stvořit, pokud by ho stvořit chtěl.

Dvacátá druhá kapitola vysvětluje, že Spravedlivý Bůh netoleruje zlo, proto není ani jeho tvůrcem; nicméně nikdy nezůstává nikomu nic dlužen.

Dvacátá třetí kapitola nás seznamuje s učením תמור 2 a se vším co se tohoto učení týká.

2 Vyznavači učení Temur תמור věřili, že každá živá bytost bude na onom světě odměněna za muka, která musela snášet na tomto světě. 

Dvacátá čtvrtá kapitola nás seznamuje s učením sekty Al Ibdijjah o převtělování duše člověka do těl zvířat.

Dvacátá pátá kapitola nás seznamuje s učením sekty Bakiritů.

Dvacátá šestá kapitola vyvrací učení sekty Al Ibdijjah.

Dvacátá sedmá kapitola pojednává o zákonech moci.

Dvacátá osmá kapitola pojednává o pozitivní stránce moci.

Dvacátá devátá kapitola vysvětluje, že moc předchází skutku a že po vykonání skutku nemizí.

Třicátá kapitola se věnuje stvoření člověka; jeho zdokonalení darem řeči a rozdílnosti jednotlivých lidí.

Třicátá první kapitola pojednává o síle člověka pocházející z moci.

Třicátá druhá kapitola vysvětluje, proč není člověk nevěřící v Jedinnost Boha zbaven odpovědnosti za své hříchy a proč se nemůže vymlouvat, že Bůh již před jeho narozením věděl, že nebude věřit v Jeho Jedinnost.

Třicátá třetí kapitola pojednává o přikázáních, která může plnit i nevěřící a tak se vydat cestou pravdy a o Božím milosrdenství, které odměňuje obráceného na víru.

Třicátá čtvrtá kapitola pojednává o nutnosti předávat znalosti o Bohu.

Třicátá pátá kapitola vysvětluje, proč musí znalosti o Bohu vycházet z Písma Svatého.

Jeho třetí dílo ספר מחכימת פתי se snaží přesvědčit ty, kdo nemají pevnou víru.
Jedná se o krátký výtah předcházejícího díla, určený čtenářům nezasvěceným do teologických věd.
Kniha má 33 kapitol.

Čtvrtá kniha ספר המועדים pojednává o svátcích.

Páté dílo צידוק הדין se zabývá Boží spravedlností; jedná se o dvaceti třístránkovou brožurku.

Šestá kniha ספר האביב pojednává o Avivu.

Sedmé dílo je komentářem ke knihám Samuelovým.

Osmé dílo שאלות ותשובות obsahuje třináct otázek, které autor položil učencům jeho doby.

Deváté dílo ספר המצוות se věnuje náboženským a rituálním zákonům. 

Další čtyři díla jsou známá pouze z arabsky psaných poznámek v dílech jiných autorů.

Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe bude v naší literatuře navždy zaujímat čestné místo; jeho teologické a filozofické postoje se nikdy nestanou zastaralými.

Kéž bychom se dočkali doby, kdy se do tisku dostanou alespoň jeho dvě první díla.
Pokoj tvému prachu náš statečný mysliteli!
Zůstaneš navždy v mysli svého lidu!

Jak již bylo řečeno, jedním z nejúspěšnějších a nejudatnějších oponentů Sa’adji al Fajjúmí byl Salmon ben Jerúcham.

 

jhr_001.jpg

Josef ben Avraham ha-Kohen ha-roe נקץ' עלי שמואל בן חפני (Ruská národní knihovna, Petrohrad)