V roce 1837 vyjádřil car přání navštívit se svou carskou rodinou Krym.
Návštěva Krymu byla důvodem, proč car nařídil restaurovat chánský palác v Bachčisaraji; organizací a vedením renovace chánského paláce car pověřil karaimského chachama Simu Baboviče.
Sima Babovič získal od carských úřadů doporučující dopisy určené osmanským hodnostářům; s nimi se vydal do Konstantinopole, kde nakoupil materiál a vybavení nezbytné pro zrestaurování chánského paláce.
Po návratu z Konstantinopole nechal Sima Babovič chánský palác zrestaurovat v malebném orientálním stylu.
Vládce byl nadšen vkusem, organizačními schopnostmi a pracovitostí našeho chachama Simy Baboviče; během oficiální návštěvy mu vyjádřil svou vladařskou přízeň, poděkoval mu a vyznamenal jej.
Car dále chachama poctil přáním, aby ho doprovázel po celou dobu jeho návštěvy Krymu.

Chacham Sima byl obdařen intelektem génia, rétorickými schopnostmi a velkorysou dobročinností; jeho sláva se šířila daleko za hranice Krymského poloostrova.
Pokud jde o dobročinnost, chacham Sima Babovič nerozlišoval potřebné podle národnosti či vyznání.
Jeho dveře byly otevřeny každému, nikdo od něj neodcházel bez pomoci.

Jeho jméno vyslovují i v dnešní době s nejvyšší úctou nejenom karaimové, ale i jinověrci, kteří měli možnost se s chachamem Babovičem setkat a poznat jeho dobročinnost.

Tento náš významný filantrop zemřel v roce 1855 ve věku 70 let na svém panství poblíž (krymského) města Karasubazar (dnešní Bilohirsk / Belogorsk); zde byl i pohřben.

Následně bych se chtěl zmínit o našich komunitách v Mangup Kale, Starém Krymu (Eski Qırım) a Feodosiji (Kefe).

(Středověké město-pevnost) Mangup Kale se nachází osm verst (9,104 km) od Bachčisaraje (mezi Bachčisarajem a Sevastopolem), nedaleko vesnice Karalez (dnešní Zalisne / Zalesnoe) a v současné době je majetkem pana Abduramančika.

Na základě letopočtů uvedených na některých náhrobních kamenech lze předpokládat, že se karaimové usadili v Mangup Kale již v první polovině devátého století a opustili ho koncem minulého (osmnáctého) století.

To znamená, že karaimové žili v Mangup Kale více než tisíc let.
Mangupskou komunitu tvořili většinou přesídlenci z Čufut Kale; mangupská komunita byla vždy silně závislá na komunitě čufutkalská, podle mého názoru byla úroveň vzdělání mangupské komunity po celou dobu její existence velmi nízká.
V Mangup Kale se usadili i Chazaři, úroveň jejich vzdělání byla ale také velmi nízká.
Kromě toho byla mangupská komunita vystavena ničivým invazím barbarů a loupežným výpravám Arnautů (turkický výraz pro Albánce; obecně se ale jednalo o souhrnné označení neturkických etnik Krymu - Albánců, Řeků, Bulharů a Srbů, často žoldnéřů v osmanských službách).

Samozřejmě existovaly výjimky a čas od času vzešla z mangupské komunity nějaká více či méně významná osobnost; jednalo je ale o velmi vzácný jev.
Jednou z několika málo výjimek, které se v průběhu celého tisíciletí objevili, byl moudrý duchovní a učitel Jákov ben Moše ben Paša ben Jákov, který zemřel v roce 1088.

Feodosijská karaimské komunita a s ní úzce spojená komunita Starého Krymu nebyly v počátcích své existence nijak výrazně závislé na komunitě Čufut Kale.

Karaimové Starého Krymu vedli poměrně klidný život; věnovali se zemědělství, sadařství a ovocnářství, a nebyli vystaveni takovému útlaku jako jejich horští souvěrci.  
Proto byla úroveň jejich vzdělání a duchovní úrovně na mnohem vyšší úrovni než tomu bylo u komunity Mangup Kale (*).
Komunita Starého Krymu zanikla téměř současně s komunitou Mangup Kale.

(*) Viz závěr o Áronovi ben Josef

Feodosijská komunita byla vystavena nepřízni osudu snad nejvíce ze všech karaimských komunit.

V dobách dávných žili feodosijští karaimové mimo pevnost na pobřeží Černého moře; na místě kde stojí karanténní stanice.
A protože nebyli chránění ani vůči útokům z moře, byli feodosijští karaimové velmi často vystaveni plenění a drancování kavkazských otrokářů, kteří prodávali zajaté karaimské muže do otroctví na tureckých otrokářských trzích a karaimské dívky jako odalisky do tureckých harémů.
V pozdějších dobách bylo karaimům umožněno (jednalo se o odměnu za prokázané služby) přesídlení do části města-pevnosti, která je v dnešní době známá jako Karaimské předměstí.

Za nadvlády muslimů byla tato oblast spravována (podobně jako Jevpatorije) satrapou - pašou.
Karaimové byli pod nadvládou těchto bezbožných a nikomu se nezodpovídajících despotů často trýzněni a nuceni platit obrovské daně; byli nuceni jako nějací trestanci vykonávat bez nároku na sebemenší mzdu otrocké práce v pevnosti (angarja - obdoba roboty, nevolnických prací).

Na karaimy byly uvaleny tak vysoké daně, že je nebyli schopni platit; trestem za neplacení předepsané daně bylo mučení nebo dokonce smrt.

Prozřetelnost zachránila feodosijské karaimy před (despotickým pašou organizovanou) pohromou; na památku této záchrany ustanovili feodosijští karaimové polosvátek, který připadá na první den měsíce Adar.
Tato událost názorně ukazuje žalostné postavení našich souvěrců, proto si dovolím čtenáře seznámit s touto zajímavou historickou událostí.